Tak jsme zase doma. Přinášíme zážitky ze zpátečního letu a malé ohlédnutí za naším dobrodružstvím. Let byl zdlouhavý, ale klidný. Asi dobří piloti. Pinzeta koupená v Al-Džadídě prošla a 125 mililitrů arganového oleje v jedné skleněné lahvičce taky. Jediný zádrhel byl Londýn. Nejen, že je v něm všechno k naštvání drahé (oběd v nejlevnějším Burger…

Když se řekne Maroko, téměř každému se asi vybaví kuskus. Ale to není jediná místní specialita. Celkem jsou totiž dvě. 🙂 Ale postupně… Snídaně Snídaně jsme měli vždy automaticky v ceně ubytování. Byly v podstatě všude stejné. Na pití byl dle našeho výběru buď mátový čaj, nebo káva a k tomu vždy pomerančový džus, o…

Do ulic Fezu jsme ráno vyšli vyspalí jako mimina. Jak by taky ne. Když jsem Marcelku hledal v té obří posteli, jestli se neztratila, musel jsem uválet dva sudy, než jsem na ni narazil. Snídaně byla stejně jako celé ubytování velikášská. Poprvé jsme tu měli vejce a sýr. Jen džus nebyl čistá šťáva, soudě podle…

Loučení s krásným, na marocké poměry až neuvěřitelně poevropštělým Rabatem bylo smutné, naše cesta ale pokračuje dál. Poslední zastávkou před návratem do Marrákeše je Fez, město, před kterým nás zatím všude varovali kvůli bezpečnosti (kapsáři a nezaměstnaní mladí), ale zároveň jej vychvalovali jako nádherné místo, které musíme vidět. Zatím souhlasíme s tím druhým. Uvnitř města jsme…

Včera ráno jsme opět vstali brzy, abychom měli dost času na projití Casablancy. Vyjížděli jsme z Al-Džadídy vlakem v 8:30, ale branou Portugalského města jsme procházeli už kolem sedmé hodiny. Myslela jsem si, že loučení s městem bude dojemné, ale místo toho jsme se snažili co nejdřív vypadnout z pokoje a celého ubytování. Připadala jsem…

V Maroku bychom čekali asi cokoli, ale to, že nás bude ráno zdravit stánkař krásným „Dobrý den“ a přes ulici na nás budou kluci volat, jak se máme a odkud jsme, aniž by po nás cokoli chtěli, překvapilo i nás. S Al-Džadídou jsme si padli do oka. A to dokonce tak, že jsme kvůli ní…

Pondělí bylo jednoduše celé na jedničku. S velkou hvězdičkou. Paní domácí v Sáfí nám ráno na náměstí chytila taxík na autobusové nádraží, za pár minut jsme byli na místě, vyměnili jsme doma vytištěné lístky za jízdenky, odevzdali batohy a za půl hodiny už jsme se naším korábem RIZAR (možná je to náhoda, ale devět z…

Ráno jsme vstali opravdu brzy, abychom pojedli bohatou snídani a rozloučili se s milou paní domácí a paní kuchařkou i s celou Essaouirou. Já si přístav přímo zamilovala, romantická atmosféra byla všudypřítomná. Dobře, až na to, že jsem jednomu žebrajícímu neodbytnému klukovi řekla „Stop!“ a on mě arabsky poslal někam. Asi. Druhá možnost je, že…

Marrákeš máme za sebou. BOHUŽEL. Když se nás Youssef při loučení mimo jiné zeptal, jestli bychom něco z pobytu v Marrákeši udělali jinak, neváhali jsme s odpovědí ani chvíli. Ano, zůstali bychom jenom tu a dál už nejeli. Ale víme, že každé místo je jedinečné a spousta úžasných měst a míst nás teprve čeká. Takže…

Hned na začátek musíme říct, že tenhle příspěvek je vlastně úplně zbytečný. To, o čem budeme psát, noční náměstí Jemaa el-Fna v Marrákeši, je nepopsatelné. Nepřeháníme. Noční Jemaa el-Fna je směsicí vůní, zvuků a barev. Už příchod na náměstí naznačuje, že tady člověk pozná a zažije něco, co si předtím nedokázal ani představit. Dav lidí…

Před cestou do Maroka jsme si přečetli nespočet doporučení pro cestovatele. Mimo jiné o tom, jak se vyvarovat falešných průvodců a jak se nenechat oškubat a napálit. A samozřejmě jsme si hned během prvního dne v ulicích Marrákeše všechno zkusili. Chybami se člověk učí, články jsou na nic. Ale pěkně od začátku. Nejdřív jsme první den…

První dva dny v Maroku v několika minutách. Hodně věcí máme jenom na fotkách. Kvalita videí je horší kvůli pomalému nahrávání videí na YouTube. Fotky, které sem vkládáme přímo z Maroka, jsou pro změnu jen z mobilu (zpětně doplníme i něco z foťáku).

A jsme tady. Po zhruba pětihodinovém čekání v Seville jsme nastoupili na poslední let a přistáli v Marrákeši. V příletové hale první drobný problém. Vyplnění příjezdové karty. Ehm, propisku? Tu nemáme, co kdyby si na letišti při bezpečnostní kontrole řekli, že ji můžeme použít jako zbraň. Vyprosili jsme si ji od jednoho páru. Dobře to…

Tak jak jsme nadávali na ČSA, teď si je nemůžeme vynachválit. Ryanair totiž dost možná nešetří jenom na sedačkách, které nemají daleko do betonových lavic, ale i na pilotech. Už odlet z Milána byl trochu ostřejší. To ale nebylo nic proti přistání v Seville. Nejdřív jsme si mysleli, že umřeme, když jsme klesali na letiště….

Hlásí se opět Marse. Právě sedím ve vlaku do Prahy. Jedu vstříc novým zážitkům. Nikdo by neřekl, že tahle holka se školním batohem jede na 14 dní za hranice, navíc na sever Afriky. V tomhle si připadám trochu jako Hermiona. Nemám sice kouzelnou hůlku a neumím létat na koštěti, zato byste se divili, co dokážu…

Odlétáme za tři dny. Dáváme dohromady poslední maličkosti. Před pár hodinami nás nepotěšilo zjištění, že Casablanca je nejen turisticky nezajímavá (s výjimkou mešity Hassana II., za kterou tam jedeme), ale i pěkně drahá, minimálně co se ubytování týče.

Tady Marse. Odpočet nám začal, u některých už začíná cestovní horečka. Denně přemýšlíme, jak se sbalíme, co si s sebou vezmeme, co se vůbec do letadla vzít dá, co budeme jíst během cesty, co je ještě všechno potřeba vygooglit. Těšíme se ale jako malé děti. Už víme, že ani chycení se za ruce na veřejnosti…