Tak jsme zase doma. Přinášíme zážitky ze zpátečního letu a malé ohlédnutí za naším dobrodružstvím. Let byl zdlouhavý, ale klidný. Asi dobří piloti. Pinzeta koupená v Al-Džadídě prošla a 125 mililitrů arganového oleje v jedné skleněné lahvičce taky. Jediný zádrhel byl Londýn. Nejen, že je v něm všechno k naštvání drahé (oběd v nejlevnějším Burger…

Když se řekne Maroko, téměř každému se asi vybaví kuskus. Ale to není jediná místní specialita. Celkem jsou totiž dvě. 🙂 Ale postupně… Snídaně Snídaně jsme měli vždy automaticky v ceně ubytování. Byly v podstatě všude stejné. Na pití byl dle našeho výběru buď mátový čaj, nebo káva a k tomu vždy pomerančový džus, o…

Loučení s krásným, na marocké poměry až neuvěřitelně poevropštělým Rabatem bylo smutné, naše cesta ale pokračuje dál. Poslední zastávkou před návratem do Marrákeše je Fez, město, před kterým nás zatím všude varovali kvůli bezpečnosti (kapsáři a nezaměstnaní mladí), ale zároveň jej vychvalovali jako nádherné místo, které musíme vidět. Zatím souhlasíme s tím druhým. Uvnitř města jsme…

Včera ráno jsme opět vstali brzy, abychom měli dost času na projití Casablancy. Vyjížděli jsme z Al-Džadídy vlakem v 8:30, ale branou Portugalského města jsme procházeli už kolem sedmé hodiny. Myslela jsem si, že loučení s městem bude dojemné, ale místo toho jsme se snažili co nejdřív vypadnout z pokoje a celého ubytování. Připadala jsem…

V Maroku bychom čekali asi cokoli, ale to, že nás bude ráno zdravit stánkař krásným „Dobrý den“ a přes ulici na nás budou kluci volat, jak se máme a odkud jsme, aniž by po nás cokoli chtěli, překvapilo i nás. S Al-Džadídou jsme si padli do oka. A to dokonce tak, že jsme kvůli ní…

Pondělí bylo jednoduše celé na jedničku. S velkou hvězdičkou. Paní domácí v Sáfí nám ráno na náměstí chytila taxík na autobusové nádraží, za pár minut jsme byli na místě, vyměnili jsme doma vytištěné lístky za jízdenky, odevzdali batohy a za půl hodiny už jsme se naším korábem RIZAR (možná je to náhoda, ale devět z…

Ráno jsme vstali opravdu brzy, abychom pojedli bohatou snídani a rozloučili se s milou paní domácí a paní kuchařkou i s celou Essaouirou. Já si přístav přímo zamilovala, romantická atmosféra byla všudypřítomná. Dobře, až na to, že jsem jednomu žebrajícímu neodbytnému klukovi řekla „Stop!“ a on mě arabsky poslal někam. Asi. Druhá možnost je, že…

Hlásí se opět Marse. Právě sedím ve vlaku do Prahy. Jedu vstříc novým zážitkům. Nikdo by neřekl, že tahle holka se školním batohem jede na 14 dní za hranice, navíc na sever Afriky. V tomhle si připadám trochu jako Hermiona. Nemám sice kouzelnou hůlku a neumím létat na koštěti, zato byste se divili, co dokážu…

Tady Marse. Odpočet nám začal, u některých už začíná cestovní horečka. Denně přemýšlíme, jak se sbalíme, co si s sebou vezmeme, co se vůbec do letadla vzít dá, co budeme jíst během cesty, co je ještě všechno potřeba vygooglit. Těšíme se ale jako malé děti. Už víme, že ani chycení se za ruce na veřejnosti…