Tak jsme zase doma. Přinášíme zážitky ze zpátečního letu a malé ohlédnutí za naším dobrodružstvím.

Let byl zdlouhavý, ale klidný. Asi dobří piloti. Pinzeta koupená v Al-Džadídě prošla a 125 mililitrů arganového oleje v jedné skleněné lahvičce taky. Jediný zádrhel byl Londýn. Nejen, že je v něm všechno k naštvání drahé (oběd v nejlevnějším Burger Kingu vyšel každého na cca 250 Kč, a to jsme se ještě šli dojíst do Marks & Spencer, kde jsme koupili fantastické čokoládové sušenky a litr mléka), ale navíc jsme tu nabrali asi hodinové zpoždění. Britové zřejmě hůře zvládají logistiku, protože jim k našemu letadlu jednoduše chyběly schůdky. My byli sice hodně otrávení a naštvání, ale co teprve všichni ti pasažéři uvnitř letadla, kteří čekali před dotankováním a kontrolou letadla na vystoupení. Možná by naše rozhořčení bylo o trochu menší, kdyby alespoň oficiálně oznámili, co je důvodem skluzu, dříve než 45 minut po plánovaném odletu. Spíš ale taky ne, protože to tak jako tak znamenalo, že v Praze nestihneme poslední metro.

Něco pozitivního na Londýně přeci ale jen bylo. Tom mi tam koupil za valuty to nejroztomilejší pyžamo, s kytičkami a mývaly. 🙂

Když jsem se minule rozepsala o jídle, zapomněla jsem napsat o jedné dobrotě, kterou jsme vyzkoušeli poprvé v životě. Jedná se o opuncie, plod kaktusu. Je sladký, má hodně semínek a prodává se téměř všude. Prý by měl chutnat jako kiwi, ale s tím moc nesouhlasíme. Je to dost specifická chuť. Jedna opuncie vyjde asi na 1,5 dirhamu, najednou sníte 3 nebo 4.

Také je dobré říct, že jazykové bariéry se není třeba bát. Vždy se nějak domluvíte. Je ale dobré mít na paměti, že jakmile někdo mluví anglicky, je to velmi pravděpodobně člověk spojený s cestovním ruchem, a tudíž může mít úmysl na vás něco trhnout. Běžní lidé, kteří anglicky neumí, se vás naopak téměř nikdy oškubat nepokusí. Při kupování drobností jsme dokonce platili tak, že jsme na ruku dali nějaké peníze a oni si sami vzali požadovanou částku.

A na závěr pár shrnujících statistických údajů 🙂

Přípravami (informace o zemi, městech, dopravě a politické situaci, kalkulace, zaznačování do mapy, hledání letenek, ubytování atd.) jsme strávili – v tomto se zasloužil téměř výhradně Tom – přibližně měsíc.

V Maroku jsme strávili 14 dní.

Navštívili jsme 7 měst.

Ušli jsme 312 988 kroků.

To je 225,21 kilometru.

Počet koupání v oceánu – 3.

Stihli jsme navštívit nespočet 🙂 památek a zajímavostí.

Počet falešných pomocníků, kterými jsme se nechali napálit – 1.

Počet vypitých pomerančových džusů, přičemž většinu zvládl Tom – kolem 50.

Střevní potíže – jedny, z melounu v kombinaci s mlékem 🙂 .

Za naši dovolenou jsme stihli udělat zhruba 1 500 fotografií a asi 150 videí.

Počet krásných vzpomínek – nepočítaně (a k nezaplacení, na všechno ostatní je tady Mastercard, v našem případě Visa).

Teď je ten správný čas se rozloučit… Tak Ahoj! A třeba zase někdy příště.

Tom & Marse