Na neděli jsme se připravili zodpovědně. Tomík nám našel krátký trek v Národním parku Teide i pláž (tentokrát s černým pískem). Když jsme vyjeli od ubytování, bylo kompletně zataženo (to ostatně slibovala i předpověď). Když jsme se dostali do zhruba 1 300 m n. m., mraky pryč a nad námi modromodrá obloha.

Zaparkovali jsme kousek od úpatí Pico del Teide a vyrazili. Trasa měřila kolem čtyř kilometrů a obcházela skály roztroušené vedle útvaru La Catedral v nadmořské výšce kolem 2 100 m n. m. Cesta nám pomalou chůzí se zastávkami plus krmením ještěrek (vezměte si s sebou nějaké ovoce, sežerou vám ruce) 🙂 zabrala cca tři hodiny. Terén byl většinou dobře schůdný, horší bylo jen klesání v začátku, teplota na kraťasy a tričko s krátkým rukávem. První polovina trasy nabízela výhledy na lávové pole a kopce v dáli, druhá poté pohled na impozantní Teide šplhající se do 3 718 m n. m. (nejvyšší hora španělského království).

Když jsme přicházeli do cíle, bylo parkoviště plné, absolutní většina lidí ale jen zaparkovala, ušla 200 metrů na vyhlídku a zase odjela. Takže kdybyste tu byli, nelekejte se mumraje na začátku a užijte si celou trasu, kde moc lidí nepotkáte.

Cesta na pláž byla zhruba od 1 500 m n. m. docela krutá. Mlha jako pytel a slabý déšť. A to trvalo až do nějakých 500 metrů. Vypadalo to beznadějně. Krajina tam byla úplně jiná, hlavně byly všude listnaté stromy! Pak jsme ale najednou zahlédli osluněné pobřeží. Tak snad. Dojeli jsme k Playa Bollullo mezi Puerto de la Cruz a Santa Ursula. Jaké ovšem bylo naše překvapení, když jsme spatřili obří vlny a červenou vlajku. Sešli jsme po betonovém chodníku a schodech dolů a rozdělali svůj „tábor“. A sluníčko opět pryč. Ještě sice asi dvakrát vykouklo, ale na nějaké přibarvování bronzu to teda rozhodně nebylo. U Tomíka pak den zakončila večerní koupačka v bazénu.

A k čemu že odkazuje dnešní titulek? Kdybyste se na Tenerife někdy vydali, můžete si zkusit malý fyzikální pokus. Nebudete potřebovat nic než prázdnou PET lahev či PET barel. Ty v co nejmenší nadmořské výšce zašroubujte a vydejte se směr vzhůru. Až budete třeba jako my v nějakých 2 000 metrech, odšroubujte víčko. Jen pozor na oči! Tentýž pokus můžete zopakovat při cestě dolů 🙂