Trochu ztrácíme pojem o čase, tak dnes na úvod řekněme, že je neděle. My máme volno, v Saúdské Arábii všichni dřou, protože „neděle“ je tu v pátek. Ztrácíte se? Snad ne…

Dnes jsem si naplánovali městský výlet, a sice jsme se rozhodli se podívat, jak to vypadá v takovém místním obchoďáku. A ne jen tak v nějakém, zamířili jsme si to rovnou do Red Sea Mallu, (zřejmě) největšího obchodního centra v Džiddě – 3 patra narvaná nekonečným množstvím obchodů.

Bydlíme na jakémsi ne asi zrovna majetkem oplývajícím předměstí Džiddy, soudíme podle míry zabordelení ulic nebo de facto nulového výskytu žen.

To Red Sea Mall je jiná kávička. Šátek na hlavě žen aby jeden pohledal, upnuté kalhoty či šaty nedávající mnoho prostoru mužské fantazii jsou tu k vidění na každém kroku. A to jsem Marcelku před odjezdem z hotelu peskoval, že ji za její oblečení nemine nejméně 29 ran rákoskou.

V Red Sea Mallu seženete úplně všechno z módy, kosmetiky a podobně, samozřejmě od západních značek. Jednotlivé typy zboží jsou tu sdružovány obdobně jako na souku. Když si tedy jdete koupit například boty, nemusíte lítat z patra do patra a zběsile hledat každý obchod zvlášť. Kéž by se toto zavedlo i u nás (poznámka Marse). Sortiment v módních obchodech mě fascinoval a – popravdě – doteď mi to vrtá hlavou. Abych to vysvětlil…

Prodávají se tu věci, které jsou zde absolutně nemyslitelné. Šaty bez rukávů, korzety, trička pod prsa, šaty s obřími výstřihy… Prostě to všechno absolutně odporuje tomu, co se na veřejnosti smí nosit. Sice jsem psal, že ženy na nákupech byly oblečené odvážně, ale to, co je tam v obchodech, je ještě o několik úrovní dál. A všechno je to sakra drahé. Toničce jsme chtěli koupit nějaké šaty a nádherné, co si zkoušela, byly za dva a půl tisíce. Prkotina – na chlup stejná vanová bomba od Lushe, co je u nás za dvě stovky, stojí tady jednou tolik. Oblečení od Zary je příšerně drahé – známka toho, že určitá nemalá skupina lidí si nežije špatně.

Mám teorii, že si to oblečení ženy koupí, doma si to oblečou před manželem a pak to strčí do skříně a jsou šťastné, že to mají. Nebo jsem vedle jak ta jedle a platí, že všichni jsou si tu rovni, ale bohatí jsou si rovnější. Když to tak čtu, to asi není úplná pitomost.

Z Red Sea Mallu (raději nebudeme říkat, kolik času jsme tam strávili), kde jsme si dali i oběd, jsme se autem přesunuli na Corniche neboli pobřežní kolonádu (nebo jak to nazvat), a sice do místa, kde je okruh F1. Tam jsme zaparkovali vedle rodiny, která jistě patřila mezi ty rovnější (Gucci, Armani, gigantická Toyota za nějaký ten milion) a vydali jsme se směr mešita al-Rahma známá spíše jako „plovoucí mešita“. Údajně nejhezčí v Džiddě, jistě ale ne z těch, co jsme na Blízkém východě dosud viděli. Co k ní říct? No, byla postavená v polovině 80. let a stojí na pilířích nad vodou, takže jakoby levituje.

Já s Toničkou jsme se ještě zapojili do jedné zábavné aktivity, chvíli jsme jen tak poseděli a pak jsme už za tmy zamířili zpět na ubytování – a znovu pro ty výborné grilované krevety.

A jen na okraj. Bydlíme v hotelu Kyona. Neteče tu teplá voda, jinak je to ale – Marce má tedy výhrady – príma ubytko. Za mě čisto, žádní brouci… Jo a ti brouci, to je tu docela byznys, obchod s přípravky proti švábům a všelijaké podobné havěti je v naší čtvrti doslova na každém rohu. No, trochu přeháním.

A ty restaurace (všechny, v kterých jsme zatím byli, a to si nevybíráme) na tom z hlediska čistoty nejsou vůbec špatně. Všichni kuchaři mají vlasy v čepici, roušky, rukavice, všude zameteno, vytřeno.

Ta super čistota platí mimochodem také pro veřejná reprezentativní místa – Corniche, ulice s pěknými obchody…, na zemi není papírek a sem tam kmitají chlapíci s popelnicemi a smetáky. Taky se tu na ulicích nekouří (dnes jsem tedy viděl kouřit prvního člověka – a hned ženu, co odhodila nedopalek), nikde nejsou rozšlapané žvýkačky atd. Samozřejmě ukedete kilometr a všude je bordel. Jsou to zkrátka kontrasty. Dnes jsme viděli i prvního psa – takového bílého medvěda, určitě krutě drahého.