Přejezd z al-Uly do Medíny byl o něco málo rychlejší, než jsme čekali. Vzali jsme to po obyčejných cestách, ne po dálnici, takže Tom frčel o sto šest.

Používáme mapy.cz a na tohle je třeba si u nich dát pozor, zelené cesty jsou tam automaticky s rychlostí 130 km/h, avšak ne úplně každá na mapě zelená cesta je dálnice s oddělenými směry. Takže mapy počítají se 130 km/h, ale reálně je povoleno třeba jen 100, a jelikož jsou po cestě neustále radary (kdo ví, jestli funkční), jedete 90. A pak minuty rychle nabíhají. Obyč cesty jsou naopak v mapách jako 90 km/h, ale mnohdy je na nich povoleno i 110, výjimečně i 120 a radary často nejsou.

Když už jsme u cest, pozor na velbloudy. Je to taková náhrada našich srnek, a i když se většinou drží mimo cestu, už jsme je viděli i přecházet nebo ve středovém dělicím pásu na dálnici. Často na ně také upozorňují dopravní značky.

Po cestě jsme ještě zkusili projet přes ostrahu k Maraye, koncertní síni se zrcadlovou fasádou. Tak co myslíte, podařilo se?

Tom chlapíkovi v uniformě ukázal vstupenku na akci konanou v Maraye za 2 dny večer. On na to přes překladač v telefonu odpověděl, že dnes je ale teprve 26. Ještě párkrát si Tom s chlapíkem vraceli údery tím stejným míčkem, až nakonec Tom smečoval prachobyčejnou lží: „Ale ve VISITOR CENTRE nám řekli, že by to takto mělo být OK.“ Naprosto odzbrojený security guy dal pokyn ke zvednutí závory.

Lidičkové, to vám je pohled! Když se krajinou blížíte k té kráse, pomalu si jí ani nevšimnete, jak se v ní zrcadlí okolní písek a skály.

Čím jste blíž, tím je stavba zřetelnější, ale jen díky tomu, jak se na ní odražený obraz krajiny jemně proměňuje. Naprosto úchvatné, tak elegantní.

Maraya v arabštině znamená „zrcadla“. Stavba se také pyšní zápisem do Guinessovy knihy rekordů jako největší budova pokrytá zrcadly. Dokončena byla v roce 2018 a mezi umělci, kteří v ní vystoupili, jsou například Andrea Bocelli, Seal, Alicia Keys… a určitě miliarda dalších, těmito z poslední doby se sami chlubí na webu.

Okolí budovy a příjezdových cest je dokonale upravené, traktor s nějakým postrojem uhlazuje písek, uklízeči zametají…

Neviditelné zasazení do krajiny, aby ji stavba nerušila, se tedy povedlo na výbornou. Pohled zblízka je také moc pěkný, ale za nás ten z dálky, kdy se blížíte po příjezdové cestě a budova se nachází v dolině pod vámi, je extra působivý.

Pak už jen večerní hřiště u ubytka, nákup, večeře a honem spát.

Vlastně bychom málem zapomněli. Dneska jsme ochutnali kunafu. Tradiční arabský dezert, který ale v různých variantách najdeme i na Balkáně, Kavkaze nebo v Řecku – tak pravila tetička Wikipedie. Jedná se o vrstvený dezert. Spodní vrstvu tvoří nudličkové těsto zalité ghee, pak je vrstva „pudinková“ obsahující sýr, no a na závěr opět nudličková vrstva se sirupovým přelivem. Za mě je to úžasný dezert, Tomovi moc nejel, byl na něj málo sladký, asi šetřili sirupem.