V neděli 25. jsme na druhý pokus dali Hegru. Ještě než se pustím do popisu toho, jaké to bylo a co jsme viděli, musím se i já zmínit tak nějak obšírněji o tom, jak to tu „turisticky“ chodí.

Začneme úplně ze široka. Pokud by někdo z vás chtěl jet do Saúdské Arábie a třeba trpěl obavami, že se tu nedorozumí, tak nebojte. Udělám vám rychlokurz, se kterým zvládnete každou obtíž. Stačí pár základních slovíček, respektive frází:

– Salam – Ahoj. (uvítání)
– Ma salama – Ahoj. (rozloučení)
– Šukran – Děkuji.
– Jala – Jdeme! Jala jala – Pospěšte! Jala jala jala – Hněte, sakra, pr*elí, kůže líné!
– Inšalá – Dá-li bůh.

Pokud už máte hlavu tak plnou, že na tohle nemáte kapacitu, kašlete na ty první tři, s „jala“ a „inšalá“ vás nikdo nerozezná od místních.

To bychom měli konverzaci. Teď se mrkněme na to, co se konkrétně v al-Ule dá dělat.

Všechno. Když jste socky jako my, zaplatíte si prohlídku Hegry za 95 SAR, eco gardening za nula a tak podobně a bydlíte v šesti stupních bez topení třicet kiláků za Ulou v látkovém stanu z Baumaxu. Když máte přes rameno kabelku Louis Vuitton (možná to ani neumím napsat), zaplatíte si let v helikoptéře nebo balónu nad Hegrou za 1 000 SAR a ubytujete se v Habitas nebo Banyan za – ne, to si nedělám srandu – 39 500 SAR na noc. Na naše krát šest, pamatujete? Btw, na nejbližší dny mají vyprodáno.

Ne, ale vážně, co se aktivit týče, je tu vážně všechno, historie, adrenalin, umění, workshopy, příroda, jídlo. Nejde si nevybrat, akorát je vážně třeba vše rezervovat v předstihu. My jsme si mysleli třeba na oběd v Habitas, kde je i nádherný bazén, ale tam už byly dva dny dopředu vstupy kompletně rozebrané.

Teď jeden postřeh k organizovanosti všeho…

V nějakém z předešlých příspěvků jsem si dělal legraci, že kam se hnete, metr za vámi jde uklízeč a zametá. Jenže my teď zjistili, že tahle nadsázka není ani trochu nadsázka. Když jsme se zvedli z posezení u občerstvení, naběhl uklízeč a zametal to nic, co tam po nás zbylo. Když vyjdete ze záchodové kabinky (pozor, to, co na WC vypadá jako rigol na čůrání, je ve skutečnosti místo na mytí nohou), naběhne uklízeč a začne vytírat…

Pak je tu všude bájo věc nazývána jednoduše „hospitality“ (pohostinnost). V čem tohle spočívá? No… Přijedete na nějakou lokaci (chápejte historické místo). Tam stojí dvě zmalované krásky (jakože fakt pěkné holky), které vás pozdraví a popřejí krásný zážitek. Pak vás žena-mailbox (nikáb) vyzve „enjoy hospitality“ a nasměruje vás ke stánku, kde vám nabídnou kávu, datli, džus, sušenku, sušené ovoce, smoothie atd. Pak vás během tří minut pět různých lidí požádá, abyste jim ukázali lístky a všichni se vám malém omlouvají, že to zpropadené slunce svítí přímo na vás. Jako já nevím, jak jsem už psal, podle mě je to celé naškrobené bez možnosti tomu něco vytknout. A já tomu právě tohle vytýkám. Ale abych nebyl škarohlíd, jako ano, ty věci mají systém, jsou prostě perfektně zorganizované, když někam přijede pozdě, pomalu se omlouvají, že začali podle plánu, ne později… A ano, ty džusíky a sušenky jsou výborné. Sakra!

Proti téhle strojenosti pak ovšem stojí třeba velmi příjemný večerní pokec se skupinkou Saúdů v kempu. Nabídli nám kávu a sladké a pak jsme se od nich dozvěděli, že místní mají de facto všechny státní služby zdarma, dostávají bohatá stipendia pro studium v zahraničí nebo že ještě před pěti lety tu bylo nulové DPH (dnes na vše 15 %).

A teď k Hegře. Připravte se, že v areálu budete vy a – rasistické okénko – pět tisíc Číňanů. Jak někdo popisoval večer v kempu: They are crazy.

My jsme měli prohlídku Hegry s průvodkyní, druhá možnost je hop-on hop-off bus s audioprůvodcem, kdy autobusy jezdí mezi stanovišti co 15 minut a vy můžete všude strávit libovolně dlouhý čas. Oboje má svoje, výklad je samozřejmě super, ale musíme se zase chytit na první dobrou. Asi bych podruhé volil „hop“, který stojí jen o 50 SAR víc. Anebo to můžete jet celé poloprivátně v jeepu, úplně sami v jeepu atd.

Protože je hodně pozdě, pomůžu si popisem ze stránek Experience al-Ula, které jsou – ano, tohle se jim taky povedlo – dokonalé.

„Hegra, osídlená už před 1. tisíciletím př. n. l., je známá svými více než 110 zachovanými hrobkami vytesanými do pouštních skal. Uvnitř hrobek byla uložena nabatejská elita. Některé pohřební komnaty nesou nápisy popisující osobu, která je uvnitř – například léčitel, vojenská postava nebo místní vůdce.“

Jestli jsem správně slyšel, název Hegra lze v zásadě přeložit jako „mezi skalami“ – celá oblast je jimi ohraničená. Stručně řečeno je Hegra menší a víc rozplizlá Petra. Na seznam UNESCO byla zapsána v roce 2008 jako první saúdskoarabská položka. A ano, chcete ji vidět, nedostaví se sice ten „Petra efekt“, že si z toho sednete na zadek, ale je to vážně krásné místo.

Odpoledne jsme chtěli zajet na výstavu skulptur v poušti X Ula. Jenže na webu lístky – zdarma – rozebrané, tak že zkusíme divadýlko. Koupili jsme lístky na 27., protože pondělí je day off, jeli jsme s tím, že budeme dělat hloupé, a když bude třeba, nějak šťouchneme do Tonči, aby začala řvát (to jsme rodiče, co). Přejezd byl krátký, půl hodiny. Na místě nás ale čekalo zklamání v podobě oznámení, že zavřeno je nejen zítra, ale i dnes. No nic, zkusili jsme to.

Tak další přejezd – na vyhlídku Harrat nad Ulou. To bylo stoupání – auto jelo s plynem na podlaze 30 km/h a skoro se mu kouřilo od pneumatik. Tam jsme udělali pár nádherných snímečků – výhled vážně fantastický – a pak jsme se ještě vrátili do staré Uly na kafíčko a džusíky.