Opět vyrážíme na cesty. Všechno se to seběhlo tak trochu narychlo. Vzhledem k tomu, že v červnu se má Toničce narodit sestřička, rozhodli jsme se využít poslední příležitost si trochu povyrazit, než náš denní program zase na nějakou dobu (trochu) zjednotvární.

Destinace se vybrala vlastně za nás. Hledali jsme podle levných letenek a náhodou jsme, myslím na Cestujlevne, narazili na let Vídeň-Dammám s Wizz Air za 25 eur. Jen když jsme začali pátrat po tom, co v Saúdské Arábii na straně Perského zálivu vidět, zjistili jsme, že zrovna tam moc zajímavých míst a věcí není.

Do Rijádu byly letenky za dvojnásobek, do Džiddy za trojnásobek. No a vzhledem k tomu, že cesta z Rijádu k Rudému moři není z nejkratších a nejvíc k vidění je toho právě na pobřeží Rudého moře, bylo rozhodnuto. Letíme do Džiddy. Samozřejmě to ale není jen o levných letenkách (mimochodem, příplatek za vzduch na palubě je samozřejmostí), velkým lákadlem bylo to, že ještě před zhruba pěti lety Saúdská Arábie nevydávala turistická víza (předpokládám s výjimkou těch na hadždž nebo umru), takže jde stále o zemi víceméně neobjevenou, s minimem turistů.

Program je následující:
14. února – přejezd do Vídně
15. – odlet z Vídně
15.-19. – Džidda (staré město, akvárium, „plovoucí“ mešita, největší vodotrysk, stavba nejvyššího mrakodrapu na světě)
19.-22. – Janbú – město, trh, festival květin, koupání
22.-26. – al-Ula – hrobky, skalní nápisy, staré město, zrcadlová koncertní síň, Tajmá
26.-27. – Medína – okolí mešity
27.-29. – Džidda/Táif – město růží
29. – odlet do Vídně

Program budeme jistě upravovat za pochodu – kde jsou ty časy, kdy jsem cestu plánoval každý večer třeba měsíc -, poctivě naplánovanou máme jen al-Ulu, kde je na všechno potřeba registrace – a Saúdové, pokud něco, podle toho mála cestovatelů, co už zemi navštívili, milují registrace. Kdo registraci na něco nemá, má smůlu.

Hegra, která je asi tím nejvíc nej – jen tak mimochodem -, „is not suitable for pregnant women“. Marce bude muset hodně maskovat břicho. Lístky máme :-).

Dopravovat se budeme půjčeným autem, přejezdy mezi městy jsou dlouhé, v průměru možná něco přes 300 kilometrů. Auto mě osobně dělá asi největší starosti. Jednak si vůbec nejsem jistý, jestli na nás bude čekat auto s dětskou sedačkou, kterou jsme si přiobjednali (máme místní půjčovnu Lumi, která aspoň měla možnost za sedačku zaplatit), jednak mám velký respekt z tamního provozu.

Saúdové jsou prý šílení řidiči. Pár čísel pro ilustraci: V roce 2021 na tamních silnicích v nehodách zemřelo přes 6 600 lidí (nicméně od roku 2016 to je pokles o téměř 35 %) a v roce 2022 došlo v království k 1,8 milionu nehod. Někde se píše, že je to počet aut poškozených v nehodách, ale i kdyby tedy nehod byla jen asi polovina nebo i třetina, stále jsou to šílená čísla – i vzhledem k tomu, že je v zemi celkem asi šest milionů aut. Vážných nehod je kolem 17 tisíc za rok.

Myslete na nás, budeme se snažit být maximálně opatrní. Pokud bychom usoudili, že to v Džiddě nejsme schopní uřídit, jsme připraveni i s půjčeným autem využívat taxíky.

A teď k titulku příspěvku… Ze všech stran slyšíme, že digitalizace je cestou k vyšší produktivitě. Tak jak že dopadla digitalizace ve stylu Wizz Air?

Web píše, že on-line check-in není dostupný. Po chvíli pátrání na fórech se dočítám, že „se to někdy stává“ a je třeba udělat check-in přes aplikaci. OK, nainstaluji ji a check-in udělám. Jenže u „boarding passu“ svítí, že není platný a máme se dostavit před odletem na přepážku.

Pak přijde e-mail, jehož jediným sdělením je, že si BEZPODMÍNEČNĚ máme přečíst informace na uvedeném odkazu. Nerespektování tam uvedených instrukcí prý může skončit naším vyloučením z přepravy. To si musíme přečíst, říkám si. Tak proč, sakra, ten odkaz nefunguje a není se jak dopátrat, o co se jedná!!! Je to amatérismus.

V jiném e-mailu Wizz Air žádá, abychom na přepážku přišli minimálně 2,5 hodiny před odletem, v aplikaci ale zase uvádí, že se přepážka otevírá až dvě hodiny před odletem… Snad to nějak dopadne, prostě tam budeme radši brzy.

Co se vstupu do země týče, je potřeba si on-line vyřídit vízum (asi přes 3 000 Kč pro jednoho), ale to je jen formalita. Vyřízení trvalo jen zhruba 15 minut (údajně nejen nám), čili to zřejmě nikdo nekontroluje.

Země za posledních několik let ušla velkou cestu v uvolňování pravidel všeho druhu – zahalování, ženy řidičky, kina, koncerty… Jsme vážně zvědaví, jaká dnes vlastně Saúdská Arábie je. Takže to vyrážíme zjistit!