Dnešní dopoledne jsme opět strávili návštěvami zajímavých míst – tentokrát na ostrově Krk. Naší první zastávkou byla malá, avšak malebná jeskyně Biserujka. Svůj název dostala na základě legendy, podle níž si v jeskyni jakýsi pirát či piráti ukryl/i perly. Slovo biser je totiž v chorvatštině perla. Jde o krasovou jeskyni, znáte to – stalaktity, stalagmity, stalagnáty. Zajímavý je fakt, že tvorba jednoho milimetru stalaktitu zde trvá asi 30 let. Teplota v jeskyni se pohybuje během roku mezi 10 a 15 °C, jeskyně je dlouhá jen 111 metrů, takže je dobře zvládnutelná i s dětmi a jde o jedinou zpřístupněnou jeskyni na Krku. Podzemní prostory jsou domovem 28 druhům živočichů – a věřte tomu, dva z nich jsou dokonce endemické. Prvním z nich je malinkatý štírek bez ocásku, tím druhým slepý krab bez klepet. Viděli jsme i fotku a krab vůbec kraba nepřipomíná. Ještě bychom vypíchli, že hned u vstupu je na zemi kostra jeskynního medvěda. Vtipné je, že tam jednu kostru opravdu našli, ale tu převezli do Záhřebu a toto je kostra sestavená z fragmentů nalezených různě po Chorvatsku. Taky vám to dává smysl?

Od jeskyně jsme vyrazili po serpentinách směr Baška. Cesty jsou tu typicky lemované kamennými zídkami. Kousek před Baškou, v malé vesničce Jurandvor, stojí kostel svaté Lucie, ve kterém se nachází (pro bohemisty) poklad hodnotnější než truhla perel z Biserujky, Baščanska ploča. Že nevíte o co jde? Tak ve zkratce: Je to kamenná deska (v kostele pouze replika, originál je uchováván ve stálých klimatických podmínkách) s textem psaným hlaholicí. Její vznik se odhaduje přibližně na rok 1100 a je to jedna z nejstarších a nejhodnotnějších literárních památek nalezených na území Chorvatska. Ověříme vše ještě doma v poznámkách ze staroslověnštiny, někde se píše, že jde rovnou o nejstarší dochovaný text církevní slovanštiny. Pokud by náhodou tento příspěvek četl i pan profestor Kosek z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, ať nám odpustí případné nepřesnosti a raduje se z toho, že to byl právě on, kdo nám (asi nevědomky) dal před mnoha lety tip na zajímavý výlet. Jak říká Marcelka: „Kdybyste viděli ta jeho očička planoucí nadšením a rty s letmým úsměvem vyjadřujícím vzrušení, když nám předával vědomosti, věděli byste stejně jako my, že tuto památku prostě vidět MUSÍTE.“ Navíc i zde Češi zanechali svoji stopu – o Baščanskou ploču se zajímal mimo jiné Pavel Josef Šafařík.

Oběd jsme si dali na krásné, alespoň tentokrát mírně robinsonské pláži v zátoce Zaglav – parkování u silnice, pak cca pětiminutový slez po pěšině ze stráně. Tonička v nosítku a Tom ověšený věcmi. Pokud byste sem měli cestu, hodí se zavřené boty a jídlo a pití s sebou – na pláži nic není.