Věděli jste, že fotbalový klub Hajduk Split byl založený v Praze U Fleků? A že proto se ve Splitu (minimálně v rámci Hajduku Split) neříká bráně chorvatsky vrata, ale „česky“ brána? Vy, kdo se zajímáte o fotbal, si možná říkáte, že to přece ví každý, ale pro mě je to novinka, s kterou teď můžu frajeřit…

Ráno jsme vyrazili z Rijeky opět kolem deváté. Tentokrát ale na delší cestu – směr Plitvická jezera, na nové ubytování. Ale ještě před nimi jsme si naplánovali návštěvu vesničky Rastoke kousek za jezery.

Rastoke je malebná osada postavená na řece Slunjčici, kde jednotlivé domy stojí nad rozvětveným korytem řeky a množstvím menších či větších vodopádů. Jak se mnozí z vás jistě už teď dovtípili, šlo ve své době o významnou mlynářskou osadu. Dodnes je ve vesnici fungující mlýn, ale zlaté časy už jsou samozřejmě dávno tytam. Rastoke jednoznačně stojí za návštěvu, kolem vesničky vede okruh, dá se zvládnout i s kočárkem, jen je potřeba počítat s pár schody.

Jen tak na okraj: V městečku se nachází také malý obchůdek s lokálními produkty. Takže něco pro Marcelku. Koupili jsme si chleba z místní šestizrnné mouky. Později jsme si ale všimli, že je na něm plíseň, tak šla Maku reklamovat. Pán v obchůdku byl milý a hned vrátil peníze, jen jsme se pozastavili nad tím, že o tom věděl, ukázal na datum spotřeby, že je to prý do zítřka, takže OK, a pak prohodil, že by to jen stačilo oříznout a že je to prostě „čistě přírodní produkt bez aditiv“, takže je to vlastně normální. Takže jak říkala Daniela Kolářová v Létu s kovbojem: Na tom chlebu je trochu penicilinu, kdyžtak si to oškrábej.

Po prohlídce vesničky jsme popošli k řece Koraně, do které se v Rastoke Slunjčica vlévá. Korana – to je ta řeka, která vytéká z Plitvických jezer. Avšak zatímco koupat se na Plitvických jezerech je přísně zakázané, do Korany můžete vlézt bez omezení. Budete-li poblíž, zkuste to. Je to zase něco jiného než moře. Voda je průhledná, příjemně teplá (údajně až 28 °C, teď ovšem určitě tolik neměla), na pláži, respektive spíše louce pod Rastoke je i nějaké drobné zázemí (šatna, WC). Korana tu protéká údolím a okolní lesy ve stráních vytvářejí příjemný stín.

A tím už se dostáváme k tomu Hajduku Split. Když jsme přešli most a já jsem zjistil, že se musím s kočárkem nějak vydrápat do poměrně strmé stráně, přispěchal mi na pomoc místní trenér mladých fotbalistů Dalimil. Ta radost, když zjistil, že jsme Češi, to se těžko popisuje. Asi dva roky totiž pracoval v mladoboleslavské Škodovce, kde pochytil až překvapivě hodně z češtiny. Prý tedy ne v práci, protože tam nebyl na nic čas, ale na kuželkách po práci. A tak jsme se dostali až k tomu Hajduku Split, Miloši Formanovi a Jiřímu Menzelovi či československému seriálu Tajemný ostrov z 80. let, o kterém jsme my s Marcelkou samozřejmě dodnes neměli ani tušení.

A to se za chvíli na scéně objevil ještě Milan – fotbalový trenér v důchodu -, který si padl do oka s Toničkou. Oba se jí líbili tak moc, že na ně začala ukazovat a říkat jim „táta“. Máme na tahle náhodná setkání štěstí – v Íránu Milad, v Ománu Naser a teď do třetice Dalimil a Milan.