Naší poslední zastávkou na cestě Chorvatskem je Zadar. A ve čtvrtek jsme se rozhodli, že navštívíme staré město tohoto sídla. Ne snad že bychom těch starých měst už neměli dost, ale Zadar přece jen nabízí něco víc než jen hradby, staré domy, kostely apod. Lákadlem jsou zde také takzvané mořské varhany – údajně světový unikát.

Velmi zjednodušeně řečeno jde o „hudební nástroj“ umístěný pod chodníkem na špici zadarského poloostrůvku, který rozehrávají vlny. Trochu blíže technicky jde o soustavu různě tlustých, dlouhých a nakloněných trubek a na ně navazujících píšťal. V trubkách je vzduch – přijde-li vlna, určitý obejm vzduchu je z trubky vytlačen, projde píšťalou a ta vydá zvuk. Melodie, která takto vzniká, je náhodná a její intenzita apod. (výška/hloubka tónu? – nejsem si jistý, jsem laik, hudba není má parketa) se mění podle výšky (síly) vln. Možná se v tom trochu ztrácíte, nejlepší asi bude krátká ukázka.

Vedle mořských varhan je umístěna ještě instalace Pozdrav Slunci, což je pro změnu velký skleněný kruh (průměr 22 metrů) v úrovni dlažby, který sestává z fotovoltaických destiček a světelných prvků, jež se během svitu slunce nabíjejí a po jeho západu se rozsvítí a vytvářejí podle nastaveného programu určitou světelnou performanci. Na vlastní oči jsme Pozdrav Slunci v provozu neviděli, zkuste proto například YouTube.

Mořské varhany určitě stojí za vidění, tedy vlastně slyšení. Vytvářejí příjemné melodie, u kterých se hezky jen tak sedí a kouká na moře… A s napětím se vyhlížejí velké lodě, které by vytvořily pořádné vlny, aby zvukový zážitek nabyl na intenzitě.

Milovníky historie v Zadaru jistě potěší mimo jiné také kostel svatého Donáta vystavěný na počátku 9. století – dnes nejlépe zachovaná a největší stavba předrománské architektury v Chorvatsku.

A mimochodem, Zadar vypadá (jako první město, kterým jsme projíždeli) jako docela ucházející místo k životu. Ulice jsou upravené, domy nevypadají, jako že na ně nikdo minimálně 40 let nesáhl, po chodnících se dá chodit. A parkování! Sto metrů od starého města je velké bezplatné parkoviště. Bezplatné! My jsme museli na placené, protože jsme nenašli ani místečko. A to stojí – a teď se držte – dvě kuny za hodinu. Kdybyste náhodou nečetli příspěvek k Dubrovníku, tak to dovysvětlím. Kdybyste v Zadaru stáli u starého města 25 hodin, zaplatili byste stejně jako v Dubrovníku za jednu jedinou hodinu. Já ten Dubrovník tak nesnáším!!!

Odpoledne jsme poté přejeli na pláž u městečka Nin severně od Zadaru. Zdejší pláže jsou písečné a minimálně ta, kterou jsme vybrali my (Ždrijac), měla velmi, velmi, ale velmi pozvolný vstup do vody, takže je ideální pro děti nebo neplavce. Pláž vytváří nízký val, který chrání městečko Nin před otevřeným mořem, a lze se tedy koupat jak směrem na otevřené moře, tak v ninské zátoce. Díky minimální hloubce byla vodá krásně teplá. Lokalita je také oblíbená mezi kitesurfery, takže je třeba počítat s poměrně silným větrem (pozor na nafukovací lehátka apod., plameňáci a lamy létaly po vodě jako diví).