Předposlední den v Maskatu jsme se vydali za kulturou. Konkrétně do Royal Opera House. Tedy do budovy opery, kterou nenechal postavit nikdo jiný než sultán Kábús, prý velký milovník hudby a právě opery. Se vstáváním jsme tentokrát nemuseli tak spěchat, přesto jsme ale celí nedočkaví vstali poměrně brzy. Budovy opery si nelze nevšimnout. Stavba je zvenčí obložená bílým ománským pískovcem, který funguje i jako tepelná izolace. Prostor před operou je vydlážděn leštěným mramorem, stejně jako interiér (v něm je použit mramor italský, u exteriérů si nejsme jistí). Na stropy v interiéru byl použit barmský teak a všechny lustry jsou opět z křišťálového skla Swarovki, přičemž autorem stavby je tentýž architekt jako v případě mešity sultána Kábúse.

Už vstup do foyer člověku vyrazí dech. Všechno působí velmi luxusně, ale zároveň vkusně. Nádherné dřevořezby, vše perfektně nasvícené, aby byl dojem z použitých materiálů umocněn. Styl stropů je inspirován tradičními ománskými motivy, vše je nádherně sladěné. Dominantní barvy jsou béžová a hnědá. Druhý úžas přijde, když člověk vstoupí do prostoru hlediště. Opět stejný princip, ale dojem je ještě silnější díky velikosti prostoru.

Na pódiu zrovna probíhal čilý ruch. Zeptal jsem se naší soukromé průvodkyně, jestli se chystá nějaké představení. Prý to byly přípravy na Carmen, která se bude hrát v září. Marcelka se ze zvědavosti zeptala na ceny vstupenek. Takže: do hlediště prý 3-250 OMR (180-15.000 Kč), balkony 250-400 OMR (15.000-24.000 Kč). Co na to říct. Snad už jen můžeme dodat, že diváci-muži musejí přijít buď v dišdaši, nebo ve smokingu, ženy v dlouhých šatech nebo v tradičním černém oblečení (abája).

Z opery jsme zamířili na pláž. Opět na jih, tentokrát na Yiti Beach (mapa). Nebudu se moc rozepisovat. Zkrátka písečná pláž, na které jsme byli my a kus vedle nějaké dvě slečny. Později za nimi přijelo ještě pár mladíků, pak ale všichni zmizeli a my jsme na celé pláži zůstali sami. Voda opět jako kafe. Jen na chvíli nám koupání překazilo několik medúzek, které na břeh vyplavily vlny.

Na pláž jsme přijeli v ten nejhorší možný čas (chvíli po poledni), takže jsme se začali balit dříve než obvykle. Ale nejen proto. Také jsme ještě měli v plánu navštívit Mutrah Corniche (pobřežní promenádu ve starém Maskatu), Mutrah Souq (trh) a zastavit se na údajně vyhlášenou zmrzlinu Mama Ice Cream. Ale pěkně popořadě.

Do Mutrahu jsme přijeli akorát na západ slunce, to je prý nejlepší čas na focení promenády. Fotografickou misi jsme vykonali z plovoucího mola přímo naproti Mutrah Corniche. Jednoho pána jsme tak zaujali, že si s námi chtěl udělat fotku. Nejdříve s Marcelkou (beru si to trochu osobně) a pak s námi oběma. Ani nechtěl vědět, odkud jsme, hlavně že měl fotku. 🙂

Z papírového průvodce jsme měli tip na jednu restauraci vedle vchodu do súku. Mělo se v ní nabízet i tradiční ománské jídlo – šavarma. Restauraci jsme našli a objednali jsme si. Asi je zbytečné říkat, že toto typické ománské jídlo připravovali Indové. Šavarma je trochu na styl českého kebabu – na malé kousky nakrájené nebo ořezané opečené či ogrilované maso servírované s nadrobno nakrájeným zelím a rajčaty a polité (podle mě jogurtovým) dipem. Já jsem si objednal skopové, Marcelka kuřecí. K tomu jsme ještě dostali humus a arabský chléb. Byla to vážně dobrota. Jen pro informaci: šavarma 3 OMR, středně velký čerstvý džus 1,25 OMR.

Po večeři jsme popošli pár metrů a vpluli jsme do súku. Ten je podobně jaké v jiných zemích uspořádán tak, že se každá jeho část zaměřuje na jeden druh zboží. Mutrah Souq je nejstarší súk v celém Ománu. Jiné jsme zatím neviděli, ale musíme souhlasit, že je nádherný. Zdobené stropy, vše uklizené, srovnané, uličky provoněné kadidlem. Tady o nás byl docela zájem, málokterý prodejce nám nenabídl své zboží. Zamířili jsme ale jen do jednoho obchůdku, kde jsme pořídili pohlednice a známky.

A poslední zastávkou byla zmrzlinárna. Mělo by jít o malovýrobu, zmrzliny tak i vypadaly. V nabídce bylo přes deset příchutí – klasické, jako například čokoláda, borůvka, i zcela nezvyklé, jako například falooda (íránský faloodeh) nebo vimto (založená na stejnojmenném nápoji, který je oblíbený v době ramadánu – kombinace hroznů, malin a černého rybízu) či chalva. Zkusili jsme hned čtyři – šafránovou, chalvovou, vimto a falooda. Marcelce chutnala chalva, mně vimto a šafrán. Faloodeh byl jednoznačně lepší v Íránu. Cena za kelímek zmrzliny 0,5 OMR.

Tak to byl náš dnešní den. Zítra ráno máme ještě v plánu rybí trh, poté pojedeme na pláž a navečer se přesuneme do Nizwy.