Na dnešek jsme si naplánovali co nejvíc koupání, abychom se s vodou řádně rozloučili a zároveň ještě nachytali pár slunečních paprsků. Snažili jsme se vstát brzy s tím, že naše první zastavení, Bimmah Sinkhole, chceme zažít s co nejmenším počtem lidí. Tak jako předtím wádí. Jelikož se ale náš výlet za želvičkami protáhl, nevstali jsme tak, abychom na místě byli už kolem osmé. Když jsme zhruba o hodinku později stáli na ochozu a dívali se dolů na tu modrou krásu, lidí tam bylo pořád tak akorát a my usoudili, že vstávat dřív by vlastně bylo zbytečné. Většina přítomných, povětšinou Indů, se navíc stejně drží v bezpečných hloubkách, kde dosáhnou na dno. Není ani divu, vidět plavat Inda je podobné pozorování tonoucího. Alespoň jsme měli většinu Bimmah Sinkhole pro sebe.

Místu se přezdívá Ďáblova jáma. Žádného ďábla jsme tu ale neviděli. To jediné, co jsme ve vodě viděli, byly malé rybičky, které k nám připlavaly, když jsme byli nehybní, a začaly nás ojídat. Toma braly doslova útokem – nohy, ruce, záda, všechno, co bylo nezakryté plavkami. Jde o rybičky Garra rufa – tady se vám dostane módní pedikúry zdarma.

Jen pár slovy k místu jako takovému. Voda v Bimmah Sinkhole je slaná a jáma vznikla s největší pravděpodobností propadnutím vápencového stropu jeskyně v důsledku podemletí místa vodou stékající z pevniny do Ománského zálivu. Rozměry jámy jsou přibližně 50 x 70 metrů s průměrnou hloubkou kolem 20 metrů. Místní údajně věří, že jáma vznikla při dopadu meteoritu.

A ještě jedna poznámka na okraj – místním se do nitra jámy moc nechce, takže zůstávají nahoře na ochozu kolem ní a dovnitř se jen dívají. Asi se bojí toho ďábla na jejím dně… Nenechte se proto zmást počtem aut na parkovišti.

Lidí postupně přibývalo a naše břicha si navíc začala říkat o pozornost. Naznali jsme proto, že je nejvyšší čas se sbalit a přesunout (s mezizastávkou na oběd) na pláž. Dali jsme na doporučení Lonely Planet průvodce a jeli jsme zkusit White Beach nedaleko Tiwi (mapa). Měla to být „long sandy bay“, tedy dlouhá písečná zátoka. Ale to tedy nebyla. Naštěstí stačilo kousek popojet a hezkou pláž jsme našli (mapa). Sdíleli jsme ji jen se stádem koz. Voda opět studená (zkrátka místo blíže Arabskému moři, respektive Indickému oceánu).

Balit jsme se začali dřív než obvykle, chtěli jsme totiž stihnout západ slunce nad městem. Byla to nádhera. Jako první se rozžal most. Noční život se probudil do nejistě chladnoucích ulic.

Smutní z nadcházejícího konce našeho dobrodružství jsme si řekli, že se rozveselíme aspoň dobrou večeří na rozloučenou. Podruhé jsme se drželi průvodce a zašli do Sur Sea Restaurant. Tom si dal grilovanou rybu (3,50 OMR), já kalamáry (2,70 OMR). Toužila jsem vyzkoušet humra, v nabídce však nebyl. Jídlo bylo dobré, ale připravené Indy, takže rybu ani kalamáry neminul dostatek koření. Navíc podle mě nějakého univerzálního oranžového. Ve srovnání s jídlem v Nizwě nám už nemůže být nic dostatečně dobré. A to i vzhledem k ceně. Někdy při další návštěvě zajdeme do Madhaq Al Wajabat Suriyya, tipu od Rashida.

Po cestě na ubytování jsme se zastavili v jedné potemnělé uličce, v níž jsme spatřili nápis „Car cleaning and polishing“ (čistění a leštění aut). Jednalo se o byznys dvou mladíků. Ti angličtinu moc nezvládali, ale i tak jsme se dokázali dorozumět. Za komplet péči o auto, vnitřní a vnější, si řekli 1 OMR. Kdybychom auto vrátili zaneřáděné, platili bychom autopůjčovně 5 OMR za vnějšek a 30 OMR za vnitřek. Taky se nestačíte divit? Celá procedura trvala asi hodinku, a jelikož s autem měli fest práce, Tom velkoryse vytáhl 2 OMR a pronesl „2 men, 2 rials“ (2 muži, 2 riály). Jde vidět, že absolvoval humanitní studia.