Dnešní budíček byl na nás vcelku brzký. V šest ráno jsme byli na nohou, abychom v sedm mohli vyjet vstříc příslibu velkého zážitku. Už z ČR jsme měli zarezervovaný šnorchlovací výlet s Daymaniat Shells (pro jednoho 28 OMR). Náš kapitán Fahad byl velmi pozorný, se smyslem pro humor, cítili jsme se díky němu na výletě uvolněně a bezpečně (ve smyslu, že nás určitě nic nesežere, třeba piráti). Není asi náhodou, že právě Daymaniat Shells loni získali první místo v zákaznickém hodnocení firem z přístavu Al Mouj Marina. I na TripAdvisoru jsou doporučovaní jako nejlepší.

Výlet zahrnoval návštěvu dvou zátok u ostrovů Daymaniyat severozápadně od Maskatu (asi 40 minut jízdy lodí). Obě byly pěkné, ale každá jinak. První byla perfektní pro pozorování všemožných korálů, barevných ryb, rejnoků (které jsme zrovna my dva neviděli), mořských želv (kterých jsme naopak viděli na jednom místě pět naráz) a množství dalších živočichů. Právě jedna želva Toma vystrašila a Tom na oplátku vystrašil ji, a to jen proto, že si ho připlavala prohlédnout z očí do očí ze vzdálenosti asi 20 cm od obličeje. 🙂

Druhá zátoka byla sice zahrnutá asi tak milionem mořských ježků, ale kromě toho a jedné malé medúzy jsme v ní neviděli nic extra zajímavého. Více nás na ní zaujali ptáci (pravděpodobně racci chechtaví?), kteří vydávali opravdu směšné zvuky připomínající smích. No a pak tam byla ta krásná plážička, písek jemný jako prach, voda průzračná, prostě jako z Modré laguny. Na břeh jsme ale měli zakázáno vstupovat. Jindy to jde, teď jsou však ostrovy „zavřené“ kvůli želvám a ptákům, kteří se tam stahují.

Součástí výletu bylo i občerstvení, které nám vážně bodlo. Vynikající cukrový meloun, banány, voda, džusíky a obložená bulka. Jako pozornost jsme dostali kovovou půllitrovku, do které jsme si mohli stále dolévat studené vody, co hrdlo ráčilo, bez produkování zbytečného odpadu. Náš kapitán si totiž prý váží přírody – a proto byly džusíky v plastu.

Před výletem jsme dostali informace, že bychom při troše štěstí mohli zahlédnout žraloka velrybího, zvaného jinak také obrovský. Jedná se o největšího žraloka na světě, dorůstá obvykle do 8-9 metrů a živí se planktonem. Po cestě tam nás kapitán nažhavil, když asi dvakrát téměř zastavil loď. Bohužel z toho nic nebylo. Na cestě zpět, když už jsme nebyli příliš daleko od Maskatu, ale zastavil znovu. Já ani Tom jsme už nevěřili, že bychom snad měli takové štěstí. Tak blízko pobřeží a přece! Nejdřív se ozvaly nějaké námitky, že jsou to určitě delfíni, ale nebyli. Byl to menší kus velrybího žraloka (do 3 metrů) a připlul až k naší lodi.

Kapitán v tu chvíli zvolal: „Kdo chce do vody? Tohle bude váš životní zážitek.“ Byla jsem ve vodě hned jako druhá. Tom někde vzadu za mnou. Po chvíli čekání kapitán řekl, že s lodí kousek popojede směrem, kterým žralok odplaval. A my za lodí. Teprve v tu chvíli mi došlo, že jsme na otevřené vodě, pod námi neznámo, temno. Fakt jsme se báli. Já navíc nejpomalejší ze všech. Když se kolem mě mihla malá rybka, měla jsem srdce až v krku. Náš býložravý žralok se však k našemu smutku už nevrátil. I tak máme zážitek na celý život a zároveň naše „ománské poprvé“ (na vysvětlenou: zatím na každé dovolené, kterou jsme absolvovali bez cestovky, jsme něco zažili v našich životech poprvé, a tím se cesta stala nezapomenutelnou).