Dnes ráno se nám nechtělo vstávat. Představa, že kvůli naší lenosti propásneme možnost vidět na vlastní oči ranní šrumec na rybím trhu, nás však nakonec z postele vytáhla. Navíc jsme měli možnost se ještě jednou projít po Corniche a zažít ji i ráno, kdy není tak zahlcená lidmi jako večer.

Rybí trh je umístěn v moderní, pár let staré budově. Čistota je tu na prvním místě, rybí zápach tady fakt nehledejte. Ryby a další plody moře jsou umístěny v chladicích nerezových vanách. Ty jsou vyspádované a v dolní části se nacházejí otvory pro odtok. Stejně tak v zemi jsou kanálky. Dokonce jsme viděli muže hadicemi omývající zem před budovou.

V nabídce jsme rozpoznali krevety, kraby, langusty, tuňáky, barakudu, malého žraloka, mušle, olihně. Bylo tam toho víc, ale neznáme názvy. Na trhu je ruch, prodejci se činí, aby si vydělali. I nás několikrát při proplétání se uličkami oslovili. Bohužel jsme je museli odmítnout s tím, že nemáme k dispozici kuchyň, na což měl jeden evropsky vyhlížející muž radu: „So then make sushi.“ (Tak udělejte sushi.) 🙂

V zadní části haly se nacházejí dva ostrůvky, za nimiž stojí muži připravení pro vás rybu vykuchat, očistit a naporcovat. Samozřejmě za poplatek.

Trh jsme obešli hned několikrát. Nevěděli jsme, na co se dívat dřív. Z krásně se lesknoucích ryb všemožných velikostí a barev přecházely oči. Zároveň jsme se snažili pozorovat místní při nákupu. Ceny jsme ale nezaslechli a u ryb napsané nebyly, takže předpokládáme, že se dá smlouvat.

Po návratu z trhu jsme se sbalili a vydali se na pláž. Vzali jsme s sebou už všechny věci, protože přímo z pláže jsme se přesunuli do dalšího města, Nizwy.

Dnešní pláž, Ras al Sawadi (mapa), je v pořadí již čtvrtá námi navštívená, proto už můžeme začít trochu srovnávat. Pláž byla pěkná, posetá velkým množstvím mušliček. Ve vodě jich bylo ještě víc, byly ale většinou rozdrcené a tvořily zhruba dva metry široký pás, který jsme museli přejít, protože hloubka tu ještě na přeplavání nebyla. Tom trpěl a já si nemohla už poněkolikáté za tuto dovolenou vynachválit kauf bot do vody.

Jedinou vadou na kráse tohohle místa byly odpadky. Nebyly ve vodě, ale v písku. Nebylo to sice nijak hrozné, ale člověka zamrzí plastová víčka v písku, když jsou u každé pláže, kde se lze koupat, připravené velké popelnice. A někomu by mohly vadit občasné nabídky výletu na blízký ostrůvek.

Ještě jeden divný zvyk Ománců jsme dnes zaregistrovali. Ačkoliv je zákaz vjíždět autem na pláže, jim to problém nedělá, ba co víc, konkrétně na této pláži neustále kroužila jedna a ta samá auta kolem dokola. Z aut ale nikdo nikdy nevyšel, jen občas na chvíli zastavila.

Z pláže jsme se vydali na dlouhý přejezd do Nizwy (přes 200 km), část jsme absolvovali už potmě. Ubytování v Nizwě nám vyrazilo dech. Vypadá to tu jako na zámku. Jen nechápeme, proč je v našem apartmánu kuchyň, když v ní není žádné nádobí ani příbory.

Dnes večer jsme si dopřáli opravdu vynikající tečku za krásným dnem. Jelikož v Ománu je opravdu těžké najít restauraci s tradiční ománskou kuchyní, těšili jsme se do Nizwy na tip z anglického průvodce od Lonely Planet (2013) na jednu místní restauraci, Bin Ateeq Restaurant. Když jsme však došli na místo, zdejší nám řekli smutnou zprávu: „Bin Ateeq closed.“ Tímto tedy varujeme všechny, kdo by se sem taky rádi vydali, nedělejte to, je to zbytečné. Místo toho máme skvělý tip na cenově výbornou restauraci, Al Aqr Traditional Reataurant, kde si můžete dát jak šavarmu, tak šuvu (shuwu, marinované maso zabalené do banánového nebo palmového listu a následně pečené den až dva v podzemní peci).

My si dali oba šuvu (zde psáno jako shiwa), Tom ze skopového s čerstvým arabským chlebem, ke kterému dostal hummus (3 OMR), já kuřecí (2,5 OMR), k němuž jako přílohu zvolili kořeněnou rýži (pravděpodobně šafrán, kešu ořechy, pepř, jakési bobulky ovoce atd.). K jídlu jsme dostali ještě dva dipy (jogurtový a druhý pálivý) a zeleninový salátek. Maso bylo tak křehké, že odpadávalo od kosti, chutě se nádherně propojovaly, přílohy nemohly být zvoleny k jednotlivým masům vhodněji. Porce byly opravdu velké. Všechnu tu nádheru korunovaly čerstvé džusy, pro mě mrkvový nedoslazovaný, pro Toma citron s mátou (1 OMR za 1 džus). Nemohli jsme jinak, než kuchaře i číšníka zahrnout slovy chvály. Tohle byla prostě jedna z nej jídel, jaká jsme kdy vůbec ochutnali.