Po okružní jízdě jsem si úplně promočila mé nepromokavé Sorely. Dostala jsem vynikající nápad – usuším si vložky z bot na topení. Oj. Guma se celá zkroutila a zničila. A mám po vložkách. To mi ten den hezky začal.

Řekla jsem si, že si náladu vylepším výletem na vyhlídku Raudmelen. Po cestě jsem potkala tuhle krásnou chajdu, která mi přišla neskutečně fotogenická.

Počasí bylo samozřejmě opět deštivé, ale já byla odhodlaná dosáhnout svého cíle, i když musím přiznat, že jsem chvíli uvažovala, že bych se vzdala. O tom ale později.

Moje první zastávka byla na vyhlídce Klukkshaug.

Odtud se mi cesta zdála opravdu nekonečná. Nejhorší bylo, že jsem vždy s nadějí očekávala, že už už uvidím vysněný vrchol a ono zase nic. Závěrečné stoupání po velkých kamenech bylo kouzelné, zároveň dost náročné. Chvílemi to vypadalo, jakoby schody vedly na okraj hory. Když jsem to viděla, svíral se mi žaludek a měla jsem pocit, že musí být nad slunce jasné, že se už na ubytování nevrátím, protože skončím rozplácnutá někde dole na úpatí. Kromě deště jsem se potýkala i s větrem a navíc za mnou delší dobu šel rychlejším tempem, než jaké bylo mé, nějaký člověk se psem. Neměla jsem z toho dobrý pocit, dokud mě nepředstihl.

Krajina během cesty byla ale opravdu nádherná. A opět plná borůvčí. Nemohla jsem si pomoct, prostě jsem musela sbírat ty dary přímo do pusy. 🙂 Ovšem u vrcholu jsem málem snědla i nějaké kuličky, co jen jako borůvky vypadaly. Naštěstí ale opravdu jen málem. Můj sběr borůvek se ovšem neobešel bez jiné oběti. Vytratila jsem z kapsy brýle. Na to jsem ale došla až když jsem se balila.

Vrcholu jsem se nakonec přeci jen dočkala. Byla jsem hrozně nadšená. Chtěla jsem se před deštěm ukrýt do tamní nádherné, moderní chaty Baly. Bohužel ale byla zavřená, tak mi nezbylo nic jiného, než se vydat zase nazpátek. A jaký že to byl vůbec pohled z toho vrcholu? Jak asi tušíte, počasí mi v tomto moc nepřálo, ale i tak to byla nádhera. Ostatně se můžete přesvědčit sami.

Přímo v Balestrandu jsem si s Verunkou vyšla navečer na procházku. Mají tam úžasný dřevěný kostel z konce 19. století. Tento kostel zasvěcený svatému Olafovi, byl údajně inspirací pro kapli, ve které se odehrála korunovace Elzy. Ano, té Elzy z Ledového království.
Dovnitř jsme ale nešly, byla uvnitř zrovna mše. Nebo to tak aspoň vypadalo. V závěru procházky jsme ještě zašly do hotelu Kviknes, jehož historická část je opravdu krásná.