Mí přátelé mě vzali na velikánskou okružní cestu autem. Vyjížděli jsme v 9 ráno a naši cestu započali přejezdem trajektem do Helly (3 osoby 98 NOK). Dále jsme si to řinuli kolem Sognefjordu směr Leikanger a dále.

Vrátili jsme se až kolem 9. večer, takže to bylo opravdu vydatné a pro kámoše jakožto řidiče hodně náročné. Cesty jsou tu často dost úzké a vyžadují plnou pozornost. Taky je tu opravdu hodně tunelů.

První zastávka mi udělala obrovskou radost. Přímo u silnice byl k vidění dost velký vodopád. Sice jsem na sobě měla pláštěnku, ale jak se voda tříštila o skálu, kapičky vody byly unášeny přes celou komunikaci až na mě. A taky na foťák, který večer nějak divně chroumal.

Mým středobodem výpravy byla návštěva muzea ledovce a hlavně výprava k ledovci Boyabreen. Abyste rozuměli, tak výprava se rovná ujítí pár metrů ke skále, na které je ten ledovec vidět. Blíž se bez guida člověk nedostane. Ale i přesto, že vás od ledovce stále dělí nějaké ty metry, je to zajímavá podívaná. To nemůžu bohužel říct o muzeu (125 NOK). Za vstupné se mi dostalo pár informací o klimatu a projekce z roku 1997. Klidně bych peníze ušetřila a šla se příště mrknout jen na ten ledovec. To je zadara.

Nejkouzelnejší vyhlídka. Tak by se dalo nazvat místo, kde jsme zastavili pak, vyhlídka Gaularfjell. Hluboký sráz s klikatící se silnicí pod námi a nad námi vrcholky podzimně zbarvených skal. Honem jsem se chopila foťáku. A to jsem ani nevěděla, že tak za minutku, dvě začne odněkud stoupat mlha, která jistou chvíli připomínala mléko v misce. Mlha se z té misky vylila a opravdu bylo natolik mléčno, že bylo vidět jen na pár metrů. Ta neskutečně rychlá proměna na nás zapůsobila až magicky.

Originální betonová vyhlídka nám taky poskytla možnost zajít si na toaletu, která je tu volně otevřená a bezplatná.

Poslední zastávka byla opět ve znamení vody. Byl to široký vodopád, který připomínal spíš řeku (Likhollefossen). Navždy si budu pamatovat, jak Verunka nadšeně skáče u břehu, že chce vyfotit, a jak na ni na oplátku Ráďa ochranitelsky štěká, ať okamžitě vypadne od vody dál. A taky jak mi Ráďa řekl: „Marse, do háje, co to máš za boty?“ Pro vaši informaci, jsou to Sorel.

Do tepla našeho ubytování jsme se dostali po deváté večer.