Tak jak jsme nadávali na ČSA, teď si je nemůžeme vynachválit. Ryanair totiž dost možná nešetří jenom na sedačkách, které nemají daleko do betonových lavic, ale i na pilotech.

Už odlet z Milána byl trochu ostřejší. To ale nebylo nic proti přistání v Seville. Nejdřív jsme si mysleli, že umřeme, když jsme klesali na letiště. Ta největší „pecka“ ale přišla až potom, co jsme si mysleli, že to nejhorší už je za námi. Buď foukl vítr, nebo měl pilot těžkou ruku, to nevíme, ale máme jasno, tohle už víckrát zažít nechceme. Ještě že jsou na sedačkách aspoň ty pásy, jinak už bychom asi seděli někomu na klíně nebo se váleli v uličce.

Poslední let v 19:05 má na starosti opět Ryanair, tak se jen modlíme, aby si s námi milánský pilot nezaletěl až do Afriky. A Marcelka do mě pořád hučí, abych nezapomněl na klimatizaci. Ano, v letadle je zkrátka jako v ledničce.