Na poslední koupání jsme vyrazili k městu El Cotillo. Tajně jsme doufali, že to bude na plavání, abychom se s Atlantikem rozloučili důstojně.

A vyplatilo se. Opět krásná pláž takřka bez lidí, vlny chvílemi velké (tedy spíše chvílemi o něco menší než velké), ale plavat se dalo, pokud se člověk probojoval za bod, kde se lámaly (mapa).

Netrvalo to ovšem dlouho a oceán ukázal, kdo je tady pánem. Jít do vody se slunečními brýlemi nebyl dobrý nápad. Brýle jsou fuč.

Jediným negativem pláže byla jednoznačně přítomnost množství much. Hledali jsme, co je tak přitahuje, ale nic jsme neobjevili. Jiné jsme se zde s mouchami nesetkali. Nejotravnější byl tvor, který vypadal jako kříženec mouchy, vážky a strategického bombardéru.

Z pláže jsme odešli o něco dříve, abychom se v klidu sbalili a udělali si večeři a jídlo na cestu. Cestou jsme ještě udělalo krátkou zastávku u Casa de los Coroneles, což je ukázka zdejší původní architektury (z doby poté, co se povedlo eliminovat původní obyvatelstvo; dům je z druhé poloviny 17. století). Dovnitř jsme se nedostali (bylo pondělí, takže na památkách mají šábes).

Na večeři se podávaly ryby (pražma a něco, co jsme vyhodnotili jako známého štikozubce) a brambory. Odhaduji, že čerstvé ryby byly místní produkce zhruba stejně jako v ČR filety ze žraloka. Ale třeba se pletu. Cestou z obchodu jsme ještě udělali malou zastávku na zmrzlinu.

Večerní balení proběhlo bez větších problémů. Tomovi se poté, co se mu zde rozpadla polovina věcí (sandály), zvětšil volný prostor v batohu, takže našel místo i na tři pašované lávové kameny. Za tento čin, je-li odhalen, se tu prý dává vězení. Třeba zítra přiletíme do Berlína ve dvou.