Tak by se asi dal shrnout dnešek. Naším cílem byla pláž Famara, kterou jsme obkoukli už předešlý den (mapa).

Začátek dne vypadal spíš na další dávku chladnějšího počasí, ale postupně se to vybralo až do takové míry, že jsme se potili, sotva jsme vylezli z vody. Samozřejmě jsme oba spálení, a to i přes mazání. Abych se ale vrátila k pláži. Dlouhá, úžasná, voda ledová, ale dá se na to po chvilce zvyknout. Máme podezření, ze červená vlajka tu visí permanentně. Je to taky na západní straně ostrova, tudíž na oceán.

Na pláži jsou taková mírně vyvýšená místa, která jsou kolem dokola obehnaná jakousi zídkou z kamení. Ta chrání před poryvy větru od oceánu. Pokud člověk chce takové místo ulovit, je dobré dojet trochu dřív, ale tím máme na mysli třeba okolo desáté, půl jedenácté. My místo získali a sdíleli ho s krásnou bojácnou ještěrkou. Zpočátku jsme se báli i my, ale na konci dne z nás už byli kamarádi. Mrzelo nás, když se nepřišla rozloučit. A to jsme se s ní rozdělili o jablko.

Důležité je nezapomenout s sebou dostatek vody na celý den a jídlo, případně toaletní papír, na pláži totiž není nic (A na co tedy ten toaletní papír, ptá se Tom). Ale kousek od ní je město Famara, kde je pár restaurací, kdyby měl někdo potřebu teplého jidla, ceny jsou ale na nás trochu vyšší, zhruba od 15 do 20 eur za hlavní chod.

Musím ještě na závěr říct, že Lidl tu má trochu jiný sortiment, mají tady velký mrazák naplněný mořskými plody, ty jsou volně a nabírají se na váhu. Dnes byly k večeři krevety na víně s česnekem podávané na domovní terase. Tom kuchtil. A Marcelka po jednom soustu řekla, že jí to tak nějak nechutná 🙂