Jít, či nejít spát? Na to se člověk ptá, když má vstávat v jednu v noci. Butovice, Anděl, Lazarská, Florenc. Stačí hodinka a už sedíte v autobuse do Berlína. Logicky jsme si koupili jízdenky do stanice o 15 km dál, než je zastávka letiště, které jsou však o třetinu levnější. Protože jsme ale slušně vychovaní, zeptali jsme se při nástupu stevardky, jestli můžeme vystoupit o zastávku dřív, tedy přímo na letišti. Prý žádný problém. RegioJet potěšil.

Po cestě nás zastavila policie. Ptala se nás, kdo zná šestnáctý verš z Koránu. Nikdo se nepřihlásil, a tak jsme byli vpuštěni do ráje migrantům zaslíbeného. Zajisté svou roli sehrálo i to, že jsem odmítla získat zlatého bludišťáka za odebrání pistole od pasu do kontrolování cestovních dokladů zabrané policistky.

Let byl zdlouhavý, a to i přes malé vzrůšo, kdy se všechny letušky daly do péče o kojence, který se pozvracel asi ze změny tlaku. Po příletu jsme si vyzvedli v letištní hale klíče od pronajatého auta od AutoReisen, dostali číslo místa, kde mělo být, a vydali se hledat. Zabralo nám to trochu času, ale našli jsme, co jsme hledali. K našemu překvapení se jednalo o Citroen C3 Picasso, které je děsně široké, celkově větší a po pár ujetých (kilo)metrech jsme zjistili, že i nemotorné, jelikož je líné. Rozdělení rolí je jasné asi všem, kdo nás znají, Tom řídí, já naviguji.

Ubytování jsme našli rychle a bez problémů. Po cestě na ubytování, a hlavně po cestě na večerní nákup, jsme objevili tajemství kanárských silnic – posedlost jednosměrkami a kruhovými objezdy, ty jsou navíc v mnoha případech víceproudé. Rychlost jízdy v obci a mimo ni Tom odhaduje, nezjišťoval ji, takže jezdíme zhruba jako u nás, případně jak motor dovolí.

Techničák se tu mimochodem neřeší, jak jsme zjistili poté, co Tom volal do půjčovny, že nám chybí dokumenty. Stačí prý papír o zapůjčení auta. „Don’t worry, no problem,“ zaznělo z telefonu.

Náš dočasný domov nám poskytl Oskar, sympatický zavalitý Španěl, sice neumí příliš anglicky, ale nějak jsme se dorozuměli. Naše první zkušenost s Airbnb. Bábovku nám sice neupekl, ale zato nám na mapě zakreslil zajímavá místa a přes WhatsApp nám poslal i nějaké tipy na restaurace. Ubytování je mimochodem perfektní, větší jak v Praze, zde 3kk. Jen postel není úplně pohodlná – vrzající, pružinová. :)) Chystáme se využít i terasy, kde bychom rádi večeřeli, je to trochu ala Maroko, dokonce i rušností v ulici. Jsme ale vyčerpaní, takže tohle problém dnes určitě nebude. Dobrou…