Konec našeho pobytu na Kanárských ostrovech se pomalu blíží a my stále častěji opakujeme, že se nám nechce zpět. Ne že by to v ČR nebylo super, ale každý den si tu opravdu užíváme.

Dnes jsme si trochu přispali (vstávali jsme v 9 hodin). Naší zastávkou na cestě na jih ostrova k městu Moro Jable bylo muzeum soli. Ta se na Fuertě metodou odpařování vody získávala na mnoha místech, dnes již se ale tento způsob používá pouze zde. Muzeum bylo hezky udělané (popis historie těžby soli různými způsoby, význam soli atd.). Na záchodech nemohl chybět šváb velký jako slon (paranoia přivezená z Maroka k něčemu je, při každé návštěvě toalety kontroluju oblíbená švábí místa).

Venkovní část expozice muzea ukazuje, a snad je stále funkční ukázkou toho, jak se sůl z mořské vody získává. Ve zkratce: V místě, kde se vlny tříští o kameny, se do malé nádržky sbírá zpěněná voda, kterou bere vítr. Odtud se voda korytkem přivádí do ohřívacích nadrží. Ty jsou tři a voda se v nich postupně ohřívá na cca 30 °C. Poté se voda nechává roztéct z ohřívacích nadrží do krystalizačních bazénů s jílovým dnem. Tam se voda postupně odpařuje a na hladině dochazí k vysrážení prvních solných krystalů. Voda se musí 2x denně zčeřit hrablem, aby se vysrážené krystalky neusazovaly na dně. Jakmile se většina vody odpaří, sůl se shrabe k okraji a poté se z bazénku vytáhne a nechá se vyschnout.

Z nějakého nám neznámého důvodu se kolem bazénů se solí pohybuje velké množství roztomilých veverek.

Z muzea jsme si to zamířili na pláž. Vyhlédl jsme jednu poblíž nedostavěných hotelových komplexů. Orientačním bodem byl exit 77 na silnici FV-2. Pláž jsme našli hned. Zaparkovali jsme auto a sešli k vodě. Tam byla restaurace a spousta lehátek. Já jsem ale z mapy věděl, že pláž pokračuje za roh, kde by mělo být podstatně méně lidí. A skutečně, po ujití odhadem půl kilometru se před námi objevila pláž jako z katalogu cestovní kanceláře. Nádherný dlouhý písčitý pás, na kterém bylo lidí, že by je člověk na prstech spočítal. K tomu tyrkysově modrá voda (mapa). Hledali jsme, který z kamenných úkrytů je volný (bylo jich na celé pláži do 10, takže zhruba pro 20 lidí). Hned na začátku na nás zavolal jeden pár, ať si jdeme zabrat jejich, že oni zrovna odchazí. Když jsme došli k vodě, vlny se začaly nebezpečně zvětšovat, nenechali jsme se ale zastrašit. Probojovali jsme se přes pás, kde se vlny lámaly, a užívali jsme si příjemného houpání. Jednoznačně nová nejhezčí pláž, na které jsem kdy byl (u Marcelky prý pořád vede nudapláž na Lanzarote).

Odpoledne se nám z pláže vůbec nechtělo, čekalo nás ale ještě 80 km autem. Když bylo včera ve všech obchodech zavřeno, vynahradili jsme si to dnes slavnostní pizza večeří (pizza z Lidlu, ale fakt dobrá), na jídlo si někam zajdeme zítra a asi i pozítří, jen musíme najít nějaké tipy. V Lidlu by si tu rozhodně užili milovníci masa.

Jeden postřeh na závěr: Na Fuertě je spousta rozestavěných rezidenčních komplexů, ve kterých už ale někdo pěkných pár let na nic nesáhl. Tipuju, že by to mohl být důsledek finanční a hypoteční krize. Buď jak buď, nepůsobí to dobře a je v tom utopené obrovské množství peněz.