Devátý den jsme z velké části strávili přejezdem mezi ostrovy Lanzarore a Fuerteventura. Sbaleno jsme měli už z večera, takže ráno jsme už spíše jen kontrolovali, jestli máme opravdu vše.

Vtipné bylo vracení auta. Večer Tom vyklepával koberečky apod. jen proto, aby jediná otázka v kanceláři v půjčovně byla, jestli je v autě půl nádrže benzínu jako na začátku. Odpověď, že ano, je odzbrojila. Auto nikdo neviděl. Z letiště jsme se přesunuli na jih do Playa Blancy a odtud jsme trajektem přejeli na Fuerteventuru. Z přístavu na severu pak busem do Puerto del Rosario.

Puerto del Rosario vypadá na první pohled jako uklizené arabské ghetto. Chybí jim tu podle nás ruce Césara Manriqua. Dobrá pětina domů je tu vybydlená (to je trochu nadsázka) a ty zbylé budí dojem, že je stejný osud potká během několika let (to je fakt).

Ve srovnání s Arrecife na Lanzarore je Puerto del Rosario s výjimkou jedné pěší zóny nesrovnatelné. Turistů je tu tak desetina ve srovnání s Arrecife. Bydlíme na kraji ghetta, Marcelka má trochu strach, mě se to docela líbí.

Při prohlídce města jsme navštívili i cukrárnu, kde Marcelka poprvé v životě ochutnala kukuřičnou zmrzlinu. Docela šla, podle Toma trochu připomíná slané zmrzliny z Prahy.

Ráno mě čeká cesta na letiště pro auto a pokus o vyjednání delší zápůjčky (o půl dne za stejnou cenu), abychom se mohli sami před odletem dopravit zpět na letiště. Snad vyhoví, když budu mít zrovna ty narozeniny.