Čtvrtý den jsme zahájili návštěvou botanické zahrady Jardin de Cactus. Jistě není třeba vysvětlovat, co v ní roste. Zahrada je dílem lanzarotského rodáka Césara Manriqua, který, jak jsem někde četl, „vytvořil všechno, co na Lanzarote za něco stojí“. To je hodně odvážné tvrzení, ale pravdou je, že šlo jistě o člověka, který měl opravdu velký umělecký vkus. Zahrada se nachází do půl hodiny jízdy autem od Arrecife a vstup do ní vyjde na necelých šest eur. V nejvyšším bodě zahrady je větrný mlýn, který ukazuje, jak se zde touto technologií mlela kukuřice na mouku.

Ze zahrady jsme pokračovali na sever směr město Orozola, kde je hned několik pláží. Favorita vybraného pomocí Google Maps, jsme ale nakonec odmítli, protože tam bylo jen jakési brouzdaliště (dopoledne je odliv), ve kterém bylo asi tak 1952 lidí. Po cestě jsme ale potkali ještě jednu plážičku, která vypadala ze silnice moc hezky a prakticky nikdo na ní nebyl (mapa). Auto jsme zaparkovali poblíž a došli jsme na ni pěšky. Bylo tam včetně nás asi 10 lidí.

Pláž byla opravdu malá a vstup do vody písčito-kamenitý, ten klid byl ale skvělý. Jedinou nevýhodou bylo to, že prvních cca pět metrů vody u břehu bylo plných naplavených řas a různých rostlin. Ale stačilo udělat pár temp a voda byla krásně čistá.

Opět jsme využili kamennou zídku vytvářející ochranu před větrem a opět jsme (i když tentokrát až ke konci dne) zjistili, že místo sdílíme s ještěrkou (tentokrát však mnohem méně přátelskou).

Na pláži jsme byli celé odpoledne, zvedli jsme se až ve chvíli, kdy slunce ztratilo sílu.

Večer jsme vyrazili znovu do města. To je něco, co by člověk rozhodne neměl vynechat. Jak je vidět na přiložené fotce, teprve večer to tu skutečně žije.

Abych to nějak vysvětlil – turistická promenáda v Arrecife má na délku dobrých tři sta metrů a jsou na ní hned tři restaurace těsně vedle sebe. Zbytek zabírají jedno vietnamské smíšené zboží, dvě cukrárny a jeden kebab fast food.

Každopádně jsme ale po cestě zpátky objevili v „no go zóně“ zajímavý podnik, ve kterém byli jen místní, a který tudíž musíme navštívit. S tím, že nebudeme rozumět nabídce, si nelámeme hlavu. Díky zrušení roamingu na příkaz Bruselu se totiž i z člověka, který španělsky neumí ani pozdravit, stává profesionální tlumočník. Díky Google překladači jsme se například dozvěděli, že tekutý prací prostředek Norit prodávaný ve Sparu je „Cestovní Paralawa amano jemné oděvy ropadelbebe spodní prádlo vte baig a další drobné oděvy. Pečujte o odstínech respektuje originál oděvů snadné oplachování nepotřebuje změkčovač tkanin. MO00 použití před delawat vždy následovat tabricante nemísí tmavé barvy dávají rozpuštění množství pequeia (20m) produktu aguatria Sumergirlaprenda Composicion 15-30 aniontové povrchově aktivní látky méně než S Neiontové povrchově aktivní látky antotéricos. Ostatní pertunes Žádné ingerit Pokud je zapotřebí lékařskou pomoc, měl by být obal nebo štítek uchovávány v neotevřeném stavu.“

Stejný Google překladač nám posléze v jedné z ulic prozradil, že socha, na kterou se díváme, je muž, jemuž se přezdívalo „Kuře z Arrecife“. Kdo to je, jsme přes veškerou snahu nezjistili. Ale tipujeme, že by mohlo jít o nějakou paralelu českého Švejka (vzhledem k té přezdívce a způsobu vyobrazení). Kdybyste tušili, kdo že to Marcelce uštědřil pohlavek, neváhejte nám to prozradit v komentářích.

A ještě jeden objev. Španělky jsou pěkné hanbářky, na pláži si jich totiž spousta vystačí jenom s jedním dílem plavek. Hádejte se kterým…