A je to tu. Poslední den na Gran Canarii. Naše dovolená je tedy v polovině. Běží to rychleji, než bychom si přáli, ale bohužel. Tak hurá za dalšími zážitky.

Z ubytování v Telde jsme odjeli lehce po desáté hodině. Všechno jsme naskládali do auta a vyrazili jsme směr Las Palmas. Tam jsme nechali auto na parkovišti na okraji starého města – Veguety. Hned vedle parkoviště byla městská tržnice s ovocem, zeleninou a rybami. Proplétali jsme se uličkami a obdivovali výběr. Chtěli jsme si koupit banány, abychom zkusili, jestli jejich chuť bude jiná, když se pěstují přímo tady, a tedy se sklízejí zralé (či minimálně zralejší, než když se vezou z Ekvádoru nebo odkud do ČR). Ale zklameme vás, tedy vlastně potěšíme, lepší banán než v ČR tady neseženete. Zato mango a fíky ano :-).

Ve zkratce vtipná historka. Stojíme ve frontě se dvěma banány v ruce. Před námi muž se ženou – Canarios. Usmysleli si, že nám nějak pomohou. A tak nám začali cosi vysvětlovat. Vzali sáček, dávali nám do něj další banány a přitom ukazovali stále směrem k prodejci. Pak začal muž lovit z kapsy drobné a cosi říkal. Já jsem mu dokola opakoval „only English“. Nepomohlo nic. Jel jako kafemlejnek, prostě na mě mluvil plynně jako na souseda. Zkusil jsem to tedy také španělsky. Jako Matěj Ruppert, který umí snad všechny světové jazyky, ale domluví se jen česky (viz zde). Pak asi náš „zachránce“ pochopil, že tohle nemá cenu, a přestal s námi komunikovat. Banány stály 20 centů.

Marcelka ještě vymetla místní dobročinný blešák, koupili jsme mi nové plavky (ty z ČR včera definitivně dosloužily) a nakoukli jsme do, cituji: „toho božího obchodu Bimba y Lola“ (prý butik se španělskou módou).

Pak už nás naše kroky zavedly do muzea Kryštofa Kolumba. No, tak co k němu říct? Jestli k této historické postavě nechováte nějaký zvláštní obdiv atp., navštivte něco jiného. Je to klasické muzeum (s výjimkou zajímavých prvních dvou místností věnujících se trasám objevitelských cest Kolumba), kde je tolik ne zrovna zajímavých informací, že se v nich ztratíte. Navíc se naprostá většina informací a vystavených předmětů nevztahuje ke Kanárským ostrovům, přes které Kolumbus na objevitelské cesty mířil, ale k Americe, kde končily. Na druhou stranu je zde audioprůvodce v angličtině, kterého si pustíte přes QR kódy na svém telefonu (takže nezapomenout na data a vlastní sluchátka). Cena: 4 eura. Alternativou může být El Museo Canario o pár kroků dál.

Na závěr nemohla chybět zmrzlina a káva s tradičním místním dezertem polvito uruguayo – šlehačka, pusinky a karamel na rozdrobených sušenkách (zní to nezajímavě, chutná to dobře). Pak už jsme nasedli do auta a tradá směr letiště.

Vrátili jsme auto, odbavili si zavazadla a po nějaké chvíli nastoupili do letadla společnosti Binter s cílem na letišti Tenerife-jih. Tam jsme si pro změnu auto půjčili a se zastávkou v Lidlu jsme jeli na nové ubytování blízko města Guía de Isora. Hledání naší „chalupy“ bylo trochu dobrodružství (totální tma, úzká silnička bez jakéhokoli osvětlení, ne zrovna jasné instrukce, jak to najít, a dvojí zastavení u špatných vrat). Ale nakonec se zadařilo.