(8) Ještě jednou po stopách Guančů

Úterý, náš předposlední den na Gran Canarii, bylo z velké části v režii Marcelky. V průvodci totiž našla zmínku, že se kdesi na severu ostrova nachází jakási jeskyně, ve které jsou zbytky výzdoby z dob Guančů v podobě geometrických obrazců. Taková poznámka pod čarou – kdybyste náhodou už vážně nevěděli, co dělat, zkuste tohle. Ale řekli jsme si, že by to mohlo být zajímavé. Na internetu jsme si v pondělí ověřili, že je i v této době Cueva Pintada otevřená a koupili jsme si lístky na prohlídku s anglickým průvodcem na úterý 12:30 (jediný nabízený čas).

Cueva Pintada leží ve městě Gáldar, zhruba 45 minut od Telde, kde bydlíme. Na místě jsme byli s mírným předstihem, takže jsme si ještě prošli malé centrum starého Gáldaru. Pak jsme se ujistili, že naše vstupenky platí a chvíli jsme počkali. Jakmile prohlídka začala, bylo jasno, tentokrát bude soukromá, nikdo další už na anglický výklad nedorazil.

Označení Cueva Pintada může být trochu zavádějící. Ve skutečnosti nejde jen o jeskyni, ale o rozsáhlé zastřešené archeologické naleziště na místě jedné z vesnic Guančů. K tomuto nalezišti připadá i malé muzeum a samotná Cueva Pintada se starými malbami je pak vnímána jako třešnička na dortu, to vůbec nejcennější.

Naše průvodkyně nám na úvod povyprávěla, kdo to vlastně ti Guančové jsou, kde se vzali a kam zmizeli. Takže pojďme to shrnout. Guančové na Kanárské ostrovy dorazili asi už před třemi tisíci lety ze severu Afriky (někdy se mluví i o dvou tisících letech, ale to pak neodpovídá dataci nejstarších kamenných hrobek v Arteaře – 4. stol. př. n. l.). Nezodpovězenou otázkou zůstává, jak se na Kanárské ostrovy. Jedna teorie říká, že z vlastní vůle, ta druhá pak, že je na ně někdo z neznámého důvodu odvezl a nechal je tam. Víc se bohužel neví. Minimálně zatím.

Nejzajímavější je na Guančích to, že na ostrovech žili izolováni od okolního světa, a tak zatímco Evropa v době středověku vzkvétala, oni obývali jeskyně nebo jednoduché kamenné domy a používali jenom primitivní kamenné nebo dřevěné nástroje. Společnost Guančů byla uspořádaná hierarchicky, do tří vrstev. Nejvýše byla obdoba aristokracie, níže běžné obyvatelstvo a nejníže ti, kdo přicházeli do jakéhokoli kontaktu s krví (ti měli též na znamení oholené hlavy).

Když evropští námořníci začali vyrážet na objevitelské plavby, narazili mimo jiné na Kanárské ostrovy (dříve o nich věděli už antičtí Římané, pak se na ně ale nějak zapomnělo). A na Gran Canarii na zhruba 20 000 Guančů. A vzhledem k tomu, že byli mnohem lépe vyzbrojeni, dopadlo to tak, že z asi dvaceti tisíc původních obyvatel jich na konci 15. století zbyly tisíce tři. Nadvládu nad ostrovy získala koncem 15. století Kastilská koruna.

Ale zpět k archeologickému nalezišti. To bylo objeveno vlastně úplně náhodou. Jakýsi zemědělec zhruba v polovině 19. století obdělával své políčko, když tu se najednou propadl. A rovnou do samotné jeskyně Pintada. Od té doby jsou postupně objevovány další a další stavby a artefakty.

Prohlídka začíná v muzeu, kde jsou ukázky nalezených nástrojů a nádob či drobných uměleckých děl. Z něj se poté vchází na lávky klikatící se nad celým nalezištěm s odkrytými zbytky domů a dalších staveb. V jedné části jsou dokonce postavené repliky několika domů, aby si lidé mohli udělat představu, jak tyto stavby vypadaly. Byly to kruhové domy z kamenů, které ale měly vnitřní dispozici ve tvaru kříže. Neměly okna, pouze dveře směřující kvůli slunci na jih. Uvnitř byly standardně vpravo a vlevo od dveří výklenky (ramena kříže), ve kterých se spalo. Každý takový dům byl určený pro 3 až 5 lidí z jedné rodiny.

Prohlídka byla nesmírně zajímavá a výklad průvodkyně vyčerpávající. Moc se nám líbilo, že výstava exponátů byla veliká tak akorát a že jsme jejím prostřednictvím mohli pozorovat rozdíly mezi kulturou před kolonizací a po ní. Mnoho otázek ale zůstává nezodpovězených, např. zda vystavené mušle s různými zářezy sloužily jako peníze, šperky nebo ozdoby šatů atp. U domků není například známo, k čemu přesně sloužily díry v zemi, které se nacházely uvnitř každého z nich. Součástí prohlídky, která trvala kolem hodiny a půl, byly i dvě videoprojekce přibližující dobytí ostrovů Kastilskou korunou. V téhle souvislosti… Víte, jak vlastně vznikl název města Las Palmas? To si to takhle štrádovali ostrovem dva vojáci a jeden říká: Támhle to vypadá dobře, tam, jak stojí ty palmy, bychom mohli postavit tábor. A mohl by se jmenovat Las Palmas. A ten druhý odpovídá: Hmm, Las Palmas, to se mi líbí, to bude jednou velké město. A bylo to. Co je na tom pravdy, nevíme, ale když to říkalo výukové video…

Shodli jsme se, že návštěva tohoto kouzelného místa je to nejlepší, co jsme na Gran Canarii navštívili, a proto, pokud sem pojedete, tohle místo určitě nevynechejte. Za šest eur na osobu se vám dostane zajímavé podívané a vyčerpávajícího výkladu ve srozumitelné angličtině. Pro nás mega zážitek.

Zbytek dne jsme jako už tradičně věnovali koupání a opalování se. Tentokrát na Playa del Cabrón poblíž Telde. Trochu horší příjezd byl vykompenzován opět poloprázdnou zátokou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *