Také na pondělí jsme si naplánovali kombinaci poznání a plážového lenošení. Co se poznání týče, vybrali jsme si za cíl skalní útvar Roque Nublo uprostřed ostrova. Jde o jeden z nejznámějších symbolů Gran Canarie a nachází se ve výšce kolem 1 800 m n. m. Asi tedy tušíte, že už samotná cesta z úrovně oceánu do této výšky byla zážitkem.

Cestička se klikatila prudce vzhůru a náš Volkswagen Polo měl místy na dvojku co dělat. Do toho navíc zprvu stále mírně poprchalo. Když tu najednou… Čtrnáct set metrů nad mořem a nad námi modrá obloha, kam oko dohlédne. Projeli jsme mraky. Také jsme si všimli, že místo kolem palem najednou projíždíme mezi samými borovicemi. Krajina se úplně změnila, najednou bylo všude kolem poměrně hodně zelené barvy.

Nebudeme ze sebe dělat žádné borce, vybrali jsme si lehkou procházku o délce zhruba 1,5 kilometru v každém směru. Z parkoviště v nadmořské výšce kolem 1 600 metrů nás tedy čekalo nějakých 200 výškových metrů. Zprvu se zdálo, že je docela teplo a že Marcelčina bunda je tak trochu zbytečná, stačila ale chvíle a ukázalo se, že opak je pravdou. Ale nebylo to zase nějak tragické, já jsem z batohu nakonec ani nevyndal dlouhý rukáv. Uzavřené boty jsou samozřejmé.

Cesta na Roque Nublo není nijak značená, pomineme-li asi tři směrové ukazatele. Ale není kam zabloudit, trasa je to frekventovaná, takže se stačí držet vyšlapané a místy zpevněné pěšiny. Občas se ale najdou i úseky, kde je zřejmý cíl, ale pěšina se rozbíhá do několika směrů. V u chvíli je prostě třeba jeden směr zkusit. A pak musíte doufat, že je to ten lepší (pohodlnější) z možných.

Roque Nublo leží na konci velké náhorní plošiny, ze které je fantastický výhled do okolí na všechny strany. A taky na ní zatraceně fouká. Dojít lze až k samotnému skalnímu útvaru, kde si můžete vychutnat pozorování toho, jak se z okolních kopců valí mraky po svazích do údolí. A taky je odsud vidět, jak zde dříve místní žili. Kolem domů, které jsou roztroušené v údolí, se rozprostírá nekonečné množství terasovitých políček. Vypadá to celé trochu jako ve Vietnamu. Je to zážitek, který rozhodně stojí za to.

Od Roque Nublo jsme si ještě zajeli autem na vrchol Pozo de las Nieves (1 949 m n. m.). Výhledy jsou odsud také fantastické, krásně byla vidět i hora Pico del Teide na Tenerife (3 718 m n. m.), ale trochu mi na vrcholu chyběl ten pocit zážitku za odměnu. Výšlap je zkrátka výšlap.

Poté už jsme jeli na pláž. Sjeli jsme do Maspalomas a odtud po dálnici směrem k městečku Pueblo de Tauro. Tam jsme chtěli strávit odpoledne na pláži Playa de Tauro, ta je ale z nám neznámých důvodů zavřená, obehnaná plotem, a tak jsme se posunuli na vedlejší Playa del Cura. Ta je sice obklopená hotelovými komplexy šplhajícími se do okolních kopců, ale už asi tušíte, že nyní na ní nebyl téměř nikdo.