Na nedělní dopoledne jsme si naplánovali trhy v Teroru. S trochou napětí, jestli vůbec budou, jsme se vydali do 540 m vysoko položeného městečka. Když jsme se blížili k cíli, začali se objevovat lidé. Dobré znamení, říkali jsme si. A taky že ano.

Auto jsme zanechali v parkovacím domě a natěšení se vydali směr náměstíčko. Před námi se objevila bazilika Panny Marie z borovice. Ano, čtěte správně. Podle legendy se zde totiž v koruně borovice zjevila právě Panenka Marie. Dohledat se ovšem dá i jiný příběh, kdy se nedaleko města roku 1481 zjevila Panna Marie pastýřům. Město se díky tomu stalo nejvýznamnějším poutním místem Kanárských ostrovů. O tom svědčil asi i nekonečný had lidí kroutící se přes celé náměstí. Proto jsme si s Tomíkem návštěvu neoklasické stavby nechali ujít a vydali se raději v lehkém deštíku do malebných uliček kolem. Teror je údajně nejhezčí město ostrova, a to díky krásným starým domům.

Trhy probíhaly nikoli ve stáncích, jak to známe od nás, ale měly podobu klasických obchůdků. K dostání byly řemeslné výrobky a nějaké to jídlo. Já si ukořistila plážovou tašku z palmových listů. Takovou jsem sháněla už od jara, tak mám radost velikou. A na závěr jsme si koupili nějaké sladké dobroty v pekárně.

Spokojení a najezení jsme se vydali koupat. Tentokrát do přírodních „bazénů“ Los Charcones’s natural pools na severu Gran Canarie, které jsou od oceánu oddělené kamennými valy a betonovými zdmi. Jak se valily veliké vlny, tříštily se o bariéry a přelévaly se do bazénů. Musím podotknout, že slunko spíš nesvítilo, občas začalo trošku pršet a všeobecně nebylo zrovna teplo, takže já se docela dlouho zdráhala do ledové vody vlézt. Jakmile ale sluníčko vysvitlo, využila jsem šance. To už šel Tomík do vody alespoň potřetí.

Při cestě z koupání jsme si udělali ještě dvě zastávky. Ta první byla v Arucasu, což je město, v němž se jednoho dne rozmohlo pěstování banánů a kde si zámožní velkostatkáři nechali postavit na počátku 20. století neogotický chrám, který je snad největším svatostánkem ostrova (do něj jsme i nahlédli), a v němž se vyrábí rum. Údajně by snad byla možná i exkurze, ale byli jsme tam ve špatný den. Městečko je krásné a moc se nám líbila i městská zahrada, která je opravdu zelená, ne jako botanická v Maspalomas.

Poslední zastávkou bylo Bufadero of La Garita. Je to v podstatě díra ve skalnatém břehu, která se s nárazem vlny do břehu vždy zespod naplní až po okraj a poté voda v ní zase rychle spadne, takže to celé trochu vypadá jako vodopád. Když je vlna hodně velká, tak i vystříkne a zase se se odvalí. Z popisu nic moc, z našeho videa taky ne. Bohužel by to chtělo natočit seshora. Nejlepší je mrknout na YouTube.

Tento den plný zážitků jsme zakončili večeří v burgrárně. V neděli večer, jak jsme zjistili, je vše zavřené. Z toho mála podniků zůstalo otevřené právě ¡que GUAY! Tom si dal burger z nabídky (12 euro), já si pokládala vlastní (8,80 eura). Obsluha senzační, moc milá. No a Tom se zamiloval tak, že prohlásil: „Tohle je jeden z nejlepších burgerů, co jsem kdy měl.“ Tak aspoň že se ta více než půlhodinová pěší túra na druhou stranu města vyplatila.