„Tomíku, Tomíku,“ v tom průvodci psali, že se každou sobotu od 11 hodin na náměstí v Las Palmas koná tradiční tancovačka v krojích,“ říká Maku. „Hmm, ale je ti jasné, že teď tam žádná tancovačka nebude, protože se snaží, aby se setkávalo co nejméně lidí?“ odpovídám já. „To je blbost, psali, že je to každou sobotu,“ žadoní dál Maku. Tak tedy fajn. Teď skok v čase. Je sobota 10.45 a já na liduprázdném náměstí říkám: „Pojďme si zabrat nějaká pěkná místa, až to za čtvrt hodiny propukne…“ 😀 Takže asi tak.

Místo slibované tancovačky jsme se šli projít na promenádu kolem pláže Las Canteras, která je dlouhá cca 3 km. Na té bylo navzdory zamračené obloze a větru překvapivě hodně lidí. Nemohli jsme samozřejmě vynechat zmrzlinu a návštěvu obchůdků s nějakými těmi blbostmi, tedy vlastně dárkovými a upomínkovými předměty. Těmi, na které v Praze tak nadáváme.

Když se blížil čas oběda, zamířili jsme do restaurace Marakech (v průvodci označovaná jako Amira). Chtěli jsme trochu zavzpomínat na cestu, kterou jsme absolvovali před čtyřmi roky. Vybrali jsme si poměrně rychle. Předkrm v podobě hummusu, salátku, lilkové kaše a šakšuky a hlavní chod – kefta tajine a telecí tajine se sušeným ovocem. Už po předkrmu jsme byli tak nějak najedení. Pak ale přinesli tu fantazii. Telecí tajine byl neskutečný, maso jako vata, skvěle dochucený, v kombinaci se sladkým ovocem to bylo famózní. K tomu rozpečená houstička. Nesměl chybět ani mátový čaj a na závěr ještě sladké. Boží žranice 🙂 Vykompenzovali jsme si tím neúspěšný včerejší večer. A obsluha taky na jedničku. Celkem tedy přes 40 eur, ale stálo to za to.

Po obědě jsme se ještě vydali koupit místní typický sýr. Jmenuje se květinový (španělsky queso de flor) a zvláštní je na něm to, že se do něj přidává šťáva z bodláku. Mladík za pultem nás nejdříve zklamal, když nám řekl, že zrovna teď není jeho doba, koupili jsme ale aspoň jakousi jeho „odlehčenou“ formu, kde je šťávy z bodláku méně. Ještě jsme ho neochutnali, al až na to dojde, určitě se pochlubíme. Prý jediné jeho sousto rozehraje všechny chuťové buňky.

Původně jsme ještě chtěli navštívit muzeum Kryštofa Kolumba, muzeum Kanárských ostrovů (vztahující se ke Guančům) a vůbec starou čtvrť, to vše ovšem bylo trochu z ruky, takže jsme to nakonec nechali na později. Ještě se tedy do Las Palmas určitě vrátíme. A to už nebudeme tak vystrašení z parkovacích domů. 3 centy za minutu a nájezdová rampa pod úhlem takřka 45°.

Ještě malý postřeh k nošení roušek, které je tu povinné asi s výjimkou auta a domácnosti všude. Místní to opravdu dodržují. Žádné takové to české nošení roušek pod nosem. Snad jen na plážích je to tak 50 na 50, byť i tam by se měly nosit vždy, když člověk jen neleží na místě nebo zrovna nejde do vody a z ní.