Už od příletu na Kanárské ostrovy jsme měli v plánu vydat se na pozorování delfínů a velryb. Nakonec jsme vybrali podle recenzí katamarán Monte Cristo vyplouvající každý den z Puerto Colón. Tříhodinová plavba vyjde na jednoho na 45 eur. Zvolili jsme začátek v 11:30 a do přístavu přijeli se zhruba 45minutovou rezervou. Chvíli nám zabralo, než jsme loď našli, nakonec nám pomohl prodejce plaveb konkurenční společnosti.

Na lodi nás bylo jedenáct a zastoupili jsme prakticky celou Evropu: Skotsko, Německo, Belgie, Itálie, ČR. Jestli se nepletu, četl jsem na jejich stránkách, že v rámci nynějších protikoronavirových opatření snížili kapacitu plaveb na polovinu. Vyrazili jsme přesně a všichni jsme netrpělivě vyhlíželi ploutve nad hladinou. Tedy ne všichni. Dvě Italky se v plavkách vypleskly na záď a (asi) balily našeho „průvodce“ Michaela. Zůstaly tam až do konce, jen tak mimochodem…

Za chvíli mi Marcelka říká: „Támhle je nějaká ploutev“. Otočil jsem se tím směrem. A opravdu, ploutev nad hladinou a najednou celé tělo. V tom volá kapitán. To vlevo byl delfín. Jaký úlovek, viděli jsme ho totiž jenom my dva a on.

Během plavby, kdy jsme zamířili asi šest kilometrů od přístavu směr ostrov La Gomera, nám Michael říkal zajímavosti o delfínech a kulohlavcích (anglicky pilot whale). Upozornil nás, že delfíni jsou krajně nevyzpytatelní. Šance, že uvidíme kulohlavce, se prý pohybuje kolem 90 %, u delfínů se nedá zaručit nic. Takže vlastně i ten jeden byl velkým úspěchem.

Po chvíli jsme si na hladině v dáli všimli něčeho černého. Kulohlavci! Loď začala zpomalovat a my jsme se blížili. Napětí by se dalo krájet. Černá „věc“ se stále zvětšovala. Našli jsme je! Kulohlavci žijí v hejnech (rodinách), a když tedy spatříte jednoho, budou kolem téměř jistě i další. A taky že ano. Byly to fantastické chvíle.

V jeden okamžik se k nám dokonce jeden kulohlavec natočil ocasní ploutví a několikrát s ní plácl o hladinu. Jako kdyby nás zdravil. Když se kulohlavci potopili, vydali jsme se hledat další. Celkově jsme takových skupin viděli asi pět.

Byl to skvělý zážitek. I když jsme neměli tu čest hledět si z očí do očí, bylo úžasné pozorovat kulohlavce v jejich přirozeném prostředí. Když zamíříte do Loro Parku, můžete zhlédnout mimo jiné představení s vycvičenými kosatkami a v Aqualandu mají zase cvičené delfíny, avšak pozorování pánů místních vod z houpající se lodi se nic nevyrovná.

Jen krátká lekce z biologie. Kulohlavci dorůstají délky až bezmála sedmi metrů (samci) a váhy až 2 300 kilogramů. Jednu skupinu obvykle tvoří 20 až 150 jedinců a jakési bližší vztahy spolu obvykle udržuje 8 až 12 členů skupiny. Jejich potravou jsou sépie. Michael tvrdil, že kulohlavci loví i „giant squids“ (krakatice obrovské) o délce až šesti metrů, to ovšem zní vzhledem k jejich vlastní velikosti trochu podezřele.

S lodí jsme na závěr ještě zamířili k malé pláži, kde jsme dostali drobné občerstvení. My a paní ze skotského páru jsme se dokonce vykoupali (navzdory zatažené obloze a celkově ne úplně teplému vzduchu). Pak jsme se podél pobřeží vrátili do přístavu.

A jelikož jsme té mořské vody ještě neměli dost, popojeli jsme autem na Playa de La Tejita, nad kterou bylo na obloze modré okno. Tam se nám dokonce podařilo najít jeden volný kamenný kruh chránící před větrem a bodajícím pískem. Hmm, i Tenerife je podle všeho ostrovem gayů a Playa de La Tejita je místem hříchu, na kterém je možné všechno. ÚPLNĚ VŠECHNO!

A na závěr dne byla ještě grilovačka na terase. Jen škoda, že nemáme fotku výsledku. Tentokrát to totiž bylo nejen chuťově výborné, ale i velmi pěkně vypadající na talíři. A teď už dobrou noc!