V pátek jsme vyrazili na sever Tenerife. Ačkoli jsme věděli, že areál pyramid v Güímaru je zavřený, řekli jsme si, že si je prohlédneme alespoň z dálky. Když jsme dorazili, zdálo se nejprve, že jsme cestu vážili zbytečně, protože ze strany od vchodu stála vysoká kamenná zeď. Stačilo však popojít jen pár metrů a kameny vystřídalo pletivo. Sice porostlé živým plotem, ale s šikovně prostříhanými dírami.

Pyramidy v Güímaru se podobají těm zbudovaných Mayi a Aztéky v Mexiku, podle Wikipedie však archeologické výzkumy naznačují, že tyto pocházejí s největší pravděpodobností z 19. století a na svědomí je mohli mít místní zemědělci. Existují ovšem i jiné teorie, například ta, že existovala námořní trasa mezi starověkým Egyptem a Střední Amerikou, a pyramidy v Güímaru tak vycházejí z těch egyptských (je zde určitá podobnost například s Džoserovou pyramidou). V každém případě je zajímavé to, že umístění a konstrukce pyramid v určitých ohledech souvisejí s pozicemi Slunce během letního a zimního slunovratu. Další důkaz toho, že ani v 21. století není o záhady nouze.

Z Güímaru jsme se posunuli do Santa Cruz de Tenerife, hlavního města Kanárských ostrovů. To je samo o sobě docela nezajímavé, protože v něm není žádné zachované staré centrum, jednu dominantu ale přesto má – auditorium postavené podle návrhu architekta Santiaga Calatravy. Stavba budovy začala roku 1997 a auditorium bylo otevřené v roce 2003. Jde o příklad moderní architektury a nejvíce na něm zaujme subtilně působící betonová skořepinová střecha. Nevíme, jestli je budova čistou abstrakcí, nebo má v člověku vzbuzovat nějaké představy, avšak já osobně v ní vidím loď v mořských vlnách.

Auditorium je prý považováno za nejzdařilejší moderní stavbu na Kanárských ostrovech a jednu z nejvýznamnějších budov španělské architektury vůbec. Standardně se uvnitř konají prohlídky, teď jsou ale přerušené. Jen na okraj, uvnitř jsou dva sály – jeden pro 1 558 lidí, druhý pro 428.

Konečnou zastávkou byla pláž Playa de Las Teresitas kousek za Santa Cruz de Tenerife. Nejdříve jsme se potřebovali najíst. První pokus nevyšel. Hodně drahý bar a hudba, přes kterou nebylo slyšet vlastního slova. Napodruhé už to bylo lepší. Já jsem si dal placku z vajíček a brambor, Marcelka krevety s česnekem a chilli. Jen to koupání dnes nevyšlo. Celou dobu totiž pršelo a byla vážně zima (i mně – a to už je co říct). Když jsme přijeli, potkali jsme paní domácí, která nám při popisu naší cesty s úsměvem řekla, že jsme měli zůstat tady, protože tady bylo krásně celý den. Zkrátka Tenerife. Ne nadarmo se tu říká, že když se jede z jedné strany ostrova na druhou, je třeba si kromě plavek a opalovacího krému přibalit pro jistotu i deštník a kabát. Na předpověď počasí tu prý není zrovna spoleh.

A ještě jedna poznámka. Když jsme se vraceli, zastavili jsme se na rychlý nákup v Lidlu. V obchodě bylo, řekněme, 50 lidí. A hádejte, reprezentanti jaké země měli jako jediní roušky buď jen na puse, nebo jen na bradě? Ano, té naší. Ale my jsme to nebyli…

A poslední zpráva z ČR: Kanárské a Baleárské ostrovy budou od pondělí vyřazeny z tzv. červeného seznamu, takže po návratu odpadá povinnost karantény nebo testů. Na jednu stranu dobrá zpráva, na druhou to ovšem znamená, že poté, co ve čtvrtek dopoledne přiletíme, Marcelka rovnou půjde do knihovny na odpolední :-(.