Nevýhodou cestování v době koronaviru je jednoznačně to, že nabídka organizovaných aktivit je značně omezená. Tak třeba tady na Tenerife to vypadá: Loro Park: zavřeno, Siam Park: zavřeno, Pirámides de Güímar: zavřeno, Barranco del Infierno: zavřeno, Cueva del Viento: zavřeno. Plánování je tak trochu složitější, ale jde to.

My jsme nakonec na čtvrtek vybrali Monkey Park (10 eur). Jistě, je to turistická legrace, ale ten popis vás naláká. Malá zoo specializující se na opice a papoušky, kde vám mohou některé opice lézt klidně po hlavě. Co jsme čekali, to jsme i dostali. Užili jsme si to i ve svých třiceti. Nasmáli jsme se a na chvíli jsme se vrátili do dětských let. Pro zajímavost – mají tady i nejrychlejší opice světa, kočkodany husarské, které dokáží běžet až 50 km v hodině a jako jediné opice mají stejně dlouhé všechny končetiny. Tak to alespoň hlásala cedule. Kočkodan Campbellův zase komunikuje pomocí 6 „slov“, jejichž kombinacemi tvoří jeden z nejbohatších a nejsofistikovanějších slovníků zvířecí říše. Tak například sdělení „Nepřátelské opice přichází.“ se řekne nějak takto: „Boom-boom-krak-oo-hok-oo.“ 🙂

Kdybyste nad Monkey Parkem uvažovali, nebojte se ho. Zvířata vypadají spokojeně, vše je čisté, udržované. Jestli chovat divoká zvířata v zajetí, je otázkou, ale tady je o ně podle všeho dobře postaráno. A kdo má rád morčata, také si rozhodně přijde na své. Vezmete-li sem děti, budou nadšené. Nejvíce zábavy si určitě, ostatně stejně jako my, užijí při krmení. Krabičku se zeleninou a ovocem si lze zakoupit při vstupu na pokladně za 3 eura.

Odpoledne jsme přejeli na pláž Playa de la Tejita. Moc pěkný písečný oblouk, během naší návštěvy ale extrémně silný vítr. Písek, který poryvy unášejí, bodal do těla jako milion jehliček. Kamenné kruhy na druhé polovině pláže bohužel byly obsazené a náš přístřešek se nám nepovedlo ani postavit. Při pokusu jsme navíc zlomily jednu ze sklolaminátových tyček a kousek má teď Tomík v prstu. Ale i tak to bylo příjemné, opět jsme nachytali nějaké ty paprsky, no a taky písek. Ten nám totiž ulpíval všude a když se ho člověk částečně ve vodě zbavil, než došel k osuškám, byl ho zas plný. Ostatně jak po chvíli vypadala naše plachta na ležení si můžete sami prohlédnout.

Po příjezdu domů jsme hned vlezli do sprchy a smyli ze sebe tolik písku, že jsme se báli, abychom neucpali odpad. Ostatně já smrkám písek doteď. Myla jsem se tak intenzivně a dlouho, že pára, která vycházela z koupelny, spustila v našem domečku požární hlásič. Chvíli nám trvalo, než nám došlo, co se děje a páru identifikovali jako příčinu. Ještě že tu máme zanechanou dlouhou tyč na otevření okénka v koupelně, jinak bychom na hlásič nedosáhli a nejspíš nadobro ohluchli.