Co všechno by se vám mohlo hodit, než vyrazíte na dva nejvýchodněji položené ostrovy v souostroví Kanárských ostrovů, s čím je taky třeba počítat a na co se (ne)lze spolehnout… – mluví se tu španělsky, anglicky neumí takřka nikdo ani v restauracích nebo na ubytování – ceny jsou plus mínus jako v ČR, dražší jsou…
Den čtrnáctý: Pašuju, pašuješ, pašujeme
Naše zavazadla, s nimiž jsme ráno kolem 7.15 vyrazili na letiště, byla, řekněme, trochu zvláštní. Hlavně tedy jejich obsah. Tom pašoval tři lávové kameny, dále měl v tašce skoro dvě kila soli, půl bochníku chleba a jeden žlutý meloun. Já jsem si vystačila s pemzou z lávového kamene. Pokud jste nečetli náš předchozí článek, tak…
Den třináctý: Páni much, kuchtění a balení
Na poslední koupání jsme vyrazili k městu El Cotillo. Tajně jsme doufali, že to bude na plavání, abychom se s Atlantikem rozloučili důstojně. A vyplatilo se. Opět krásná pláž takřka bez lidí, vlny chvílemi velké (tedy spíše chvílemi o něco menší než velké), ale plavat se dalo, pokud se člověk probojoval za bod, kde se…
Den dvanáctý: Offroad a nacpaná břicha
Pomalu, ale jistě se z nás stávají znalci místních pláží. Dnes jsme zamířili na pláž u vesničky (možná spíše osady) Cofete. Opět jsme tak vyrazili na jih ostrova, tentokrát až do města Moro Jable. Na internetu jsem se dočetl, že cesta do Cofete nepatří k nejlepším, přičemž daný pisatel zároveň varoval řidiče půjčených aut, že…
Den jedenáctý: Sůl nad zlato a exit 77
Konec našeho pobytu na Kanárských ostrovech se pomalu blíží a my stále častěji opakujeme, že se nám nechce zpět. Ne že by to v ČR nebylo super, ale každý den si tu opravdu užíváme. Dnes jsme si trochu přispali (vstávali jsme v 9 hodin). Naší zastávkou na cestě na jih ostrova k městu Moro Jable…
Den desátý: Řada nešťastných příhod
Dnešek začal pro Toma hodně brzy. Ještě za tmy vstal a namířil si to na bus, který ho měl dovést na letiště, kde na nás čekalo auto na zapůjčení. Autobus jezdí co půl hodinu. Ten v sedm ráno mu ujel před očima. O půl osmé se ozvalo z rozhlasu, že přijíždí autobus číslo 3, tedy…
Den devátý: Ghetto, které by dokázal pozvednout jen César Manrique
Devátý den jsme z velké části strávili přejezdem mezi ostrovy Lanzarore a Fuerteventura. Sbaleno jsme měli už z večera, takže ráno jsme už spíše jen kontrolovali, jestli máme opravdu vše. Vtipné bylo vracení auta. Večer Tom vyklepával koberečky apod. jen proto, aby jediná otázka v kanceláři v půjčovně byla, jestli je v autě půl nádrže…
Den osmý: Loučení s Lanzarote a záhada jménem tapas
Poslední dopoledne na Lanzarote jsme věnovali návštěvě muzea LagOmar a odpoledne jsme se vrátili na pláž z předchozího dne (mapa). Muzeum LagOmar je další ukázkou svého druhu organické architektury. Původně na místě stál jen dům herce syrsko-libanonského původu Omara Sharifa (cca 70. léta), který ale Sharif prohrál v kartách a který nakonec skončil v rukách…
Den sedmý: Sopka, kam se podíváš. A nudapláž navrch
Dnešek byl opravdu senzační. Poprvé jsme tu vstali ještě za tmy, abychom se stihli vypravit a dojet do národního parku Tymanfaya pokud možno co nejdřív po otvíračce, což je v devět ráno. Údajně si tu jinak člověk může chvíli počkat v koloně. Vstupné je 10 €. (TIP: Doporučujeme koupit si hromadnou vstupenku na vybraná zajímavá…
Den šestý: Pláž Papagayo a Charcos de los Clicos
Dnes jsme vyrazili na tu nejvíc navštěvovanou pláž na Lanzarote, Papagayo (mapa). Je to jednoznačně nejlepší pláž na koupání – průzračná voda, vlny malé, písek, takže ideál na plavání. (I když před přílivem byla cesta do vody přes pár šutrů.) Je to ale pláž malá, takže ta hromada lidí se nerozprostře. To je asi jediná…
Den pátý: Michael Kors a podzemní labyrint
Kdo nenavštívil trhy v Teguise, jako by nebyl. Alespoň tak soudíme podle toho, jaký zájem je tu o každonedělní akci, na kterou nás upozornil Oscar. Do Teguise se sjedou turisté z celého ostrova, prodejci vytáhnou stánky, naskládají na ně ty největší cetky a jede se. Černoši, kteří sem tak nějak od pohledu nezapadají (v cukrárně…
Den čtvrtý: Milion bodlin a robinsonská pláž
Čtvrtý den jsme zahájili návštěvou botanické zahrady Jardin de Cactus. Jistě není třeba vysvětlovat, co v ní roste. Zahrada je dílem lanzarotského rodáka Césara Manriqua, který, jak jsem někde četl, „vytvořil všechno, co na Lanzarote za něco stojí“. To je hodně odvážné tvrzení, ale pravdou je, že šlo jistě o člověka, který měl opravdu velký umělecký…
Den třetí: Úžasná pláž a studenokrevná kamarádka
Tak by se asi dal shrnout dnešek. Naším cílem byla pláž Famara, kterou jsme obkoukli už předešlý den (mapa). Začátek dne vypadal spíš na další dávku chladnějšího počasí, ale postupně se to vybralo až do takové míry, že jsme se potili, sotva jsme vylezli z vody. Samozřejmě jsme oba spálení, a to i přes mazání….
Den druhý: Pekelný chřtán
Poučení z druhého dne je jasné. Google Weather má k dokonalosti daleko. Ráno bylo zataženo a vševědoucí tvrdil, že se to velmi brzy začne zlepšovat. Nestalo se. Tak jsme změnili plány a koupání jsme vyměnili za výlet na jednu z místních sopek. Vrchol sopky Montana Blanca, která se nachází poblíž městečka Mancha Blanca, leží ve…
Den první: (Ne)příjemné cestování
Jít, či nejít spát? Na to se člověk ptá, když má vstávat v jednu v noci. Butovice, Anděl, Lazarská, Florenc. Stačí hodinka a už sedíte v autobuse do Berlína. Logicky jsme si koupili jízdenky do stanice o 15 km dál, než je zastávka letiště, které jsou však o třetinu levnější. Protože jsme ale slušně vychovaní,…
Den nula: Co máme v plánu?
Odlet je doslova za dveřmi, a tak by se slušelo napsat, co máme před sebou. Ve středu 6. září odlétáme z Berlína na Lanzarote. Tam budeme do 14. září. Poté se trajektem přesuneme na jižněji položený ostrov Fuerteventura, odkud se 19. září vrátíme do Berlína. Letenky jsme si koupili přímo přes Ryanair (Kiwi.com má nějaké…