Spánek jsme si dnes protáhli asi do 10 hodin, po cestě z letiště jsme se totiž do postele dostali až kolem 4.30. Ráno jsme vydatně posnídali na střeše hostelu a kolem 12. hodiny jsme konečně vyrazili. Tedy rovnou do největšího horka. I když je pravdou, že teplo je tu trochu jiné. Je sice opravdu velké vedro, ale člověk se potí výrazně méně než v ČR při nižších teplotách. Minimální vlhkost odvádí skvělou službu. Takže hurá hned na začátek do hlavní teheránské památky – Golestanského paláce.

V Golestanském paláci nám jeden pán pomohl s nákupem lístků. Doporučil nám kombinaci asi pěti nejzajímavějších sálů. Ty se zde totiž kupují jednotlivě. Celkem jsme i s povinným vstupným do komplexu jako takového dali za dvě osoby 1.100.000 riálů (cca 18 eur). Jde o nejdražší památku (asi v celém Íránu), ostatní by měly být výrazně méně nákladné.

Palácový komplex je úchvatný. Nic podobného jsme ještě nikdy neviděli. Sály jsou zdobené zrcadly, skleněnými mozaikami, řezbami atd. Oči z té výzdoby přechází. K vidění je i originální mramorový trůn šáhů, sbírka obrazů starých íránských mistrů nebo sbírka darů ze zahraničí, kde je hned několikrát zastoupená i Česká republika (svícny, skleněné vázy, porcelán}. Celkem jsme zde strávili kolem tří hodin, k odpočinku přímo vybízely lavičky ve stínu vzrostlých stromů.

Na přilehlém náměstí jsme pak vyzkoušeli čerstvé smoothie / džus z manga a zeleného melounu. To byla lahoda, brousíme si ještě zuby na džus z granátového jablka.

Poté jsme někdy mezi 15. a 16. hodinou přes hostel zamířili do doporučené restaurace Adele (tip z YouTube). Tu jsme ale nenašli, respektive jsme tam, kde měla být, našli dvě, které ale měly všechno jen v perštině. To jsme tedy vzdali. Pusy jsme si zacpali alespoň sladkým. To je zde podle všeho docela drahé a extrémně sladké (chuť čistého cukru).

Jídlo jsme nakonec elegantně vyřešili v něčem, co by se asi dalo nazvat fast foodem. V lednici s masovými špízy jsme si vybrali dvě jehlice. Maso nám před očima na grilu udělali a dali jej spolu s grilovanými rajčaty na několik tenkých pšeničných placek (vzhledem vypadaly jako bublinková fólie). Cena pro dva 130.000 riálů, tedy asi 60 Kč víc než krásná). Poobědvali jsme (v 17 hodin) v nedalekém parku.

Dále nás kroky a metro zavedly k bráně Ázádí postavené začátkem 70. let coby připomínka 2.500 let od vzniku Perské říše. Tam jsme poseděli při stmívání a po nějaké době jsme se už po tmě vydali zpět metrem.

A teď pár osobních postřehů z dnešního dne…

Na turisty jsou tu strašně milí. V metru muži okamžitě nabízí místo k sednutí. Z opačného nástupiště na nás večer volal pán, jestli opravdu víme cestu. Při vybírání jídla nám jeden mladík vysvětloval, co si můžeme dát a kolik to stojí. V parku mi mladík jdoucí kolem podával kšiltovku, která mi spadla z lavičky. Jsou to drobnosti, ale dělá to opravdu skvělý dojem.

Na ulici se s námi taky jen tak zastavila mladá žena a ptala se, jestli jsme pár, odkud jsme, kde ČR leží. Po pár větách nás pak začala prosit, ať si vezmeme ovoce, které koupila. Byla docela fuška ji přesvědčit, že si můžeme vzít jeden kousek, ale rozhodně ne vše.

Člověk tu celkově nemá pocit, že by mu cokoli hrozilo. Na ulici není nikdo, kdo by turistům něco nabízel, nedej bože jim něco vnucoval. Taky jsme neviděli nikoho žebrat.

Metro je velmi levné (cca 5 Kč za jednu jízdu bez ohledu na vzdálenost s neomezeným počtem přestupů). Dokud nevyjdete na ulici, stačí jeden lístek.

Hlavně někteří muži tu chodí opravdu hodně moderně a stylově oblečení, skvěle padnoucí košile kalhoty, naleštěné boty, kožené tašky, upravené vlasy a vousy.

Ulice se nám přes den zdály být až neuvěřitelně čisté, no večer jsme už ale šli jednou, která měla do čistoty a pořádku hodně daleko. Dokonce i toho švába jsme na ní potkali (a ano, když jsem se večer sprchoval na hostelu, jeden takový mi najednou lezl po noze – no co, snad jich tu není víc).

A postřeh na závěr. Když přes den nestihnete nakoupit, klidně to můžete napravit v metru. Tam totiž mimo špičku procházejí vagony muži s plnými igelitovými taškami a vyvolávají, co prodávají. Koupit si takhle klidně můžete třeba kartáček na zuby, houbičku na nádobí, ponožky, gumové medvídky nebo svítilnu. V dámských vozech pak třeba rtěnku nebo řasenku.