Úžasných 14 dní je za námi. Na Írán stále vzpomínáme a vzpomínat ještě dlouho budeme. Pokud i vy cestu do blízkovýchodní turistické perly plánujete, měli byste si rozhodně pozorně pročíst následující řádky. Zajímavé ale budou i pro ty, koho jen zajímá to, jaký Írán opravdu je.

Společnost a kultura

– Íránci nejsou Arabové, ale Peršané. Nemluví se zde arabsky, ale farsí (u nás ne zcela správně perština). Když se naučíte pár farsí slovíček a číslice nebo třeba jen pozdravy, hned půjde vše lépe a s úsměvem. Znát psaná čísla by měla být povinnost.
– Íránci jsou neskutečně nápomocní a milí. Hoďte za hlavu obavy z toho, že by vás někdo chtěl podvést. Cestovatelé jsou vítaní a lidé s nimi velmi rádi hovoří. S tím souvisí i to, že nečekaně velké množství Íránců mluví anglicky. Často se omlouvají, že ne příliš dobře, ale opak je pravdou.
– Když půjdete v páru muž a žena, budete se setkávat s tím, že Íránec bude mít tendenci mluvit spíše s mužem. Ženy a dívky jsou v kontaktování cizinců mnohem zdrženlivější, ve většině případů vás tak na ulici budou oslovovat právě muži.
– Snad každý, s kým jsme mluvili, absolvoval vysokou školu, gramotných je údajně v dnešním Íránu 98 % lidí. Asi 60 % vysokoškoláků tvoří ženy, relativně nedávno dokonce některé univerzity začaly uplatňovat kvóty na maximální podíl studentek.
– Fyzické projevy náklonnosti mezi mužem a ženou jsou zakázané. Nicméně pravidla se mírně uvolňují, takže tu a tam můžete vidět pár držící se za ruku, hlavně pak v uzavřených parcích nebo v muzeích.
– Co se řekne, to platí. To se vztahuje na ceny, domluvený program výletů i domluvená setkání a vyzvednutí v hotelu apod. Totéž se očekává od vás.

Peníze a placení

– Íránské bankovnictví je izolované od západního světa. Všechny peníze proto musíte mít s sebou v hotovosti už z ČR. Doporučuje se euro, ale směnit lze i americký dolar. Jiné měny budou velmi problematické, ne-li rovnou k ničemu.
– Měnou je íránský riál, ale ceny jsou ve většině případů uváděné v tomanech. Platí přitom, že jeden toman je 10 riálů, často se ale vypouštějí i tisíce tomanů. Tedy: 100.000 riálů = 10.000 tomanů = 10 tomanů. Obecně platí, že riály jsou používány pro ceny vstupenek, v hotelích apod. Obchodníci ale tuší, že je to pro cizince matoucí, takže někdy po tomanech ještě řeknou nebo ukážou na kalkulačce desetkrát vyšší částku v riálech.
– O ceně je teoreticky možné minimálně na bazaru smlouvat téměř všude. Coby turistům vám prodejci samozřejmě dají vyšší cenu, i tak je ale Írán pro turisty velmi levný. Usmlouvat je třeba i cenu taxíku.
– Co se týče směny peněz, na letišti v Teheránu je na černém trhu nejméně výhodná. Je tak dobré si na letišti vyměnit jen menší obnos a další peníze vyměnit jinde. Nejvíce nabídek na směnu peněz jsme dostávali u vstupů do bazarů. Taxikáři shánějící turisty by také měli vědět, na koho se obrátit. Černého trhu se není třeba bát, není to nic jako ruličkáři v Praze. Kurz na černém trhu byl prý v červenci 2018 min. 90 000 rialů za euro, ale samotní jsme se setkali s 80.000 a 85 000 jako nejvyšší nabídkou, na letišti jsme dostali pouze 60 000.
– Zdvořilostní odmítání peněz (taroof) není tak časté, jak se říká. To ale neznamená, že neexistuje. I zmrzlinu, na kterou vás někdo pozve, zkuste zaplatit. Když i třetí nabídku odmítne a budete mít pocit, že vás na ni opravdu chce pozvat, není to taroof.
– Meziroční inflace se pohybuje kolem 10-15 %. Proto je třeba počítat s tím, že za rok a později budou zřejmě ceny o něco vyšší než dnes (možná i výrazně vyšší).

Veřejný prostor a památky

– Fotografování téměř čehokoli není problém. Vyvarujte se nicméně focení potenciálně citlivých objektů (policisté, vojáci, jejich stanoviště či budovy, vysílače a jiné sloupy, vládní budovy apod.). Ani jednou jsme v této oblasti nenerazili na problém, takže budete-li se řídit selským rozumem, budete OK.
– Veřejné záchody jsou v parcích či u významnějších památek (na jejich polohu v maps.me se dá spolehnout). Jsou zdarma, jejich čistota ale není valná. Pozor, s výjimkou toalet v hotelích a lepších restauracích není nikde toaletní papír. Současně platí, že se papír nemá splachovat (úzké potrubí).
– Vstup do mešit je povolený všem, jenom si před vstupem do modlitební místnosti nezapomeňte zout boty a pamatujte, že není zdvořilé, abyste v mešitě byli v době modlitby. Čádory nebývají povinné, šátek stačí. Pokud by někde čádor povinný přece jen byl, jsou na místě k zapůjčení. Focení není problém.

Doprava a cestování

– Přecházení ulice je pro odvážné. Přechází se po pruzích, je-li silnice víceproudá. Jak nám bylo řečeno, když do silnice vstoupíte, řidiči vás vezmou na vědomí, ale jen velmi výjimečně zastaví. Na semafory, kterých je tu jako šafránu, se 100% nespoléhejte.
– Jedete-li taxíkem, vždy si domluvte cenu předem. Bez sjednane ceny do auta nesedejte. Neoficiálních taxi se není třeba bát.
– Na dopravu taxíky je jednoznačně nejlepší Snapp (cesta stojí asi polovinu toho, co normální taxík, nesmlouvá se). Na Snapp ale potřebujete íránskou SIM a mobilní data (sehnat lze taky na černém trhu, možná i oficiálně na pas).
– Linka č. 6 teheránského metra, byť je na řadě map zakreslená, podle všeho byla v červenci 2018 stále teprve ve výstavbě = neexistovala. Zde je mapa metra:

Oblékání a móda

– Pravidla oblékání jsou poměrně jednoduchá. Muž musí mít dlouhé kalhoty. Tričko či košile s krátkým rukávem jsou stejně časté jako košile s dlouhým rukávem. Žena musí mít kalhoty ke kotníkům a měla by mít rukáv zakrývající lokty. Viděli jsme ale i turistky s rukávy těsně nad lokty. Tričko, halenka či kabátek by pak měly zakrývat zadek. Oblečení nesmí být průhledné ani upnuté, nemělo by zdůrazňovat křivky. Zvýraznění pasu problém není. Otevřené boty (sandály) jsou bez problému. Povinností je šátek, ten nicméně nemusí zakrývat všechny vlasy, zejména mladší ženy mají šátek posazený hodně vzadu, takže zakrývá třeba jen zadní třetinu hlavy. K turistům jsou lidé všeobecně tolerantní, leccos vám prominou, ale nehřešte na to. Náboženskou (morální) policii jsme v ulicích nezaznamenali. Míra zahalování se liší podle velikosti měst, byli jsme ale překvapení, že avantgardní oblečení nebo alespoň šátky nejsou moc časté. Dominantní barvou je jednoznačně černá, čádory jsou časté, na nikáby a burky naopak nenarazíte. Chcete-li vidět odvážné dámské kousky, zamiřte v Teheránu na Tabi’at Bridge a do přilehlého parku.

Jídlo a pití

– Balenou vodu koupíte v každém obchodě s potravinami. Když to risknete, můžete pít i z pítek na ulici, voda by měla být zcela nezávadná.
– V tradičních restauracích se sedí na zemi. Místo vidličky a nože se používá vidlička a lžíce.
– Alkohol je zakázaný a povolený není ani jeho dovoz. Zavazadla sice nikdo nekontroluje, ale nemá smysl riskovat, že se dostanete do problémů.

Různé

– Internet je cenzurovaný, respektive, jak říkají Íránci, filtrovaný. Pravděpodobně se tak neobejdete bez VPN aplikace (Psiphon, Turbo VPN apod.). Pro komunikaci s místními nejlépe využijete WhatsApp, rozšířený je i Telegram.
– Vyfoťte si pasy včetně stránky s vízem nebo vstupním razítkem do mobilu. Některá ubytování si váš pas nechají po celou dobu pobytu, a teoreticky byste se tak mohli dostat do nepříjemné situace, kdyby po vás pas požadovala například policie.
– Vezměte si s sebou zásobu českých mincí. Když budete chtít někomu dát něco na památku, uděláte jim právě drobnými mincemi asi vůbec největší radost. Zajímavé mohou být třeba dvacetikoruny s tím, že mají hodnotu necelého eura.
– Zásuvky jsou klasické, jak je známe z ČR. Zhruba jednou za dva dny jsme zažili blackout, ale jen krátký. V Kašanu byl blackout nejdelší, trval cca půl hodiny.
– Pro let z Teheránu nejde minimálně u UIA udělat on-line check-in, musíte ho provést osobně až na letišti (zdarma). Check-in navazujícího letu lze provést až ve chvíli, kdy uděláte check-in letu prvního, a to buď on-line, nebo v místě přesedu (UIA pro tento případ vystavují poukaz na check-in zdarma). Dokumenty k check-inu pro druhý let stačí mít v mobilu.
– Na Facebooku jsou dvě velké skupiny – „See You in Iran“ a „IRAN Backpacker / Traveler“, kde najdete vše potřebné.
– Přidejte si do telefonu klavesnici pro farsí. Hodí se minimálně kvůli číslům.

Tímto příspěvkem náš íránský blog končí. Tak ahoj zase někdy příště.

Tom a Marse