Do Šírázu jsme se z Esfahánu svezli nočním autobusem. Vyjet jsme měli ve 22.30, nakonec jsme ale vyrazili asi o půl hodiny později. Autobusy (VIP) jsou tu sice luxusní, ale postel je postel. Přes noc pojedeme ještě ze Šírázu do Jazdu a asi tušíte, že se moc netěšíme.

Do Šírázu jsme dojeli za sedm hodin. Ještě rozespalí jsme si za asistence jednoho taxikáře koupili lístek na autobus právě do Jazdu, a abychom se probrali, vyrazili jsme na ubytování pěšky. Cesta nám zabrala dobrých 45 minut.

Hotel Niayesh je blízko všech hlavních památek s výjimkou hrobky básníka Hafeze a botanické zahrady Eram. Právě tato dvě místa jsme se rozhodli navštívit během prvního dne v Šírazu, abychom později už nemuseli vyjíždět z centra.

Začali jsme hrobkou básníka Hafeze. Ten je vůbec nejznámějším íránským básníkem a z popisu jeho díla jsme pochopili, že z českých autorů je mu asi nejblíže K. H. Mácha. Hrobka má tvar osmihranu a je postavena uprostřed udržované zahrady jako otevřený pavilon, jehož střecha chrání mramorový náhrobek. Jde o jeden ze symbolů Šírazu, kterému se jinak také přezdívá město růží.

Chvíli jsme poseděli i v místní kavárně, kde jsme se zchladili „zmrzlinou“ faloodeh. Jde o chlazené až zmrzlé bílé tvrdší nudličky zalité sladkokyselou šťávou. Typický je faloodeh právě pro Šíráz, lze jej ale koupit i v dalších městech. Určitě stojí za vyzkoušení. Je to poměrně nezvyklé, ale moc moc dobré.

Snappem jsem se následně přesunuli k botanické zahradě Eram spravované šírazskou univerzitou, jejíž brutalistní budova se majestátně vypíná na vrcholu nedalekého kopce. Velkou část zahrady zabírají rosárium a plantáž granátových jablek, každý si zde ale najde své. Stín vytvářejí obří cypřiše či palmy vysázené u centrálního pavilonu. V méně rušné části zahrady jsme si jen tak lehli na zem a asi po půl hodině jsme zjistili, že se nám oběma podařilo usnout.

Marcelka stále nebyla ve formě, co víc, cítila se mnohem hůře než o den dříve.

Když jsme se vraceli do centra, potkal nás muž, který se s námi dal do řeči. Představil se nám jako Reza. Když zjistil, že je Marcelce špatně od žaludku, nabídl se, že nás zavede do jakési bylinkárny, kde si můžeme koupit přírodní prášek na zažívací potíže. Tak se i stalo. Doufejme, že to zabere.

Muž příliš neovládal angličtinu, zato hovořil obstojně německy. Přešli jsme tedy do němčiny, načež se muž nabídl, že nás zavede do čisté a levné restaurace, kde můžeme povečeřet. Restaurace, kterou jsme si předtím vyhlédli v průvodci, totiž byla zavřená. Byl opravdu ochotný. Pomohl nám s objednávkou jídla i se zabalením toho, co Marcelka nezvládla sníst. Nakonec se nabídl, že by nám mohl ukázat jednu blízkou mešitu s medresou.

Zrovna to ráno jsme se paradoxně bavili o tom, že se stále nemůžu zbavit své podezřívavosti, že za každou nabídkou pomoci něco je. Právě teď jsem si tedy řekl, že svou nedůvěřivost definitivně hodím za hlavu. Jaká to chyba.

Když jsme prohlídku medresy zakončili, vypadlo z onoho bodrého muže, že by mu docela bodlo 20 EUR, protože má malého syna a je teď nezaměstnaný atd. Když jsme mu naznačili, že se pravděpodobně zbláznil, slevil na 12 EUR. Bohužel jediná rozumná bankovka, kterou jsem měl v peněžence, bylo 5 EUR, takže jsme se vykoupili za ně. Pořád je to na zdejší poměry balík.

Pro všechny, kdo někdy navštíví Šíráz: Jde o muže z následujících fotek. Podle všeho nejsme jediní, na koho tento trik vytáhl. Fotky jsme použili z tohoto videa. Nejde ale v žádném případě o taroof, jak se v tomto videu uvádí, je sprostá snaha turisty obrat o peníze.