Salām. Letos nám na mapě padl prst na Írán. Před třemi týdny jsme si koupili letenky. Poletíme 6. července a vracet se budeme 20. července. Pravda, termín to není vzhledem k předpokládaným velmi vysokým teplotám úplně ideální, ale podle cestovatelů je Blízký východ díky suchému vzduchu i na vrcholu léta zvládnutelný. Výhodou by měl být menší počet turistů, místy možná i mimosezónní ceny.

Zpáteční letenka pro jednoho nás u Ukraine International Airlines vyšla na přibližně 5.600 Kč. Odlet je z Prahy v 15.00, v Kyjevě přesedneme na druhé letadlo a to nás dopraví do Teheránu. Přílet bude zhruba o půl druhé v noci.

Trasa se pomalu rýsuje. Teherán – Kashan – Esfahan – Yazd – Shiraz – Teherán. Volíme méně měst než před dvěma roky v Maroku, aby cesta byla klidnější. Přepravovat se stejně jako v Maroku plánujeme pomocí vlaků a autobusů. Oříškem je cesta z Shirazu do Teheránu, která trvá kolem 15 hodin. Alternativou je letadlo, ale to je výrazně dražší. Vlaky na této trase jezdí i přes noc, což se nám zdá být skvělé. Ušetříme za cestu i ubytování. Vlaky jsou prý všeobecně hezké a čisté. Stejně jako v Maroku se i v Íránu staví rychlodráha, zatím ale není v provozu.

S angličtinou to podle všeho opět nebude slavné, dali jsme si proto ambiciózní předsevzetí naučit se základní větné konstrukce a nejdůležitější slovíčka v perštině. Zatím se bohužel plány moc nedaří plnit, snad nás tenhle příspěvek nakopne. Umíme se představit a říct, že se máme dobře. Marcelka zvládá i čísla.

Mlhou zatím zůstávají zahalená víza. Určitě o ně budeme žádat až na letišti v Teheránu, řešíme ale, jestli skutečně potřebujeme tzv. referenční číslo. Jde o něco jako příslib víza. Internet je plný komentářů, že je to zbytečnost a jde to bez problémů i bez něj. Vyřízení on-line stojí do 1 000 Kč.

Co se týče oblečení, platí pro turisty stejná pravidla jako pro místní, povinností jsou tedy dlouhé kalhoty, u žen dlouhý rukáv a minimálně šátek na hlavě, byť u něj se zvyky v posledních letech hodně uvolňují a už dlouho neplatí, že musí zakrývat všechny vlasy. Podle fotek z internetu se zdá, že Íránky mají vkus. Základem je nevystavovat tělo, zadek by měl být v případě žen skryt pod splývavým oblečením. Marcelka už má první outfit.

Rozpočet máme nastavený podobně jako v případě předchozích cest, horní limit je kolem 25 000 Kč za 14 dní, výpočty říkají, že bychom se mohli vejít do 22 000 Kč. Největší část budou tvořit letenky a ubytování, jedna noc stojí v průměru od 400 do 600 Kč, místní doprava a jídlo by měly být výrazně levnější než v ČR.

Ze všech stran máme na Írán pozitivní ohlasy. Je to země dvou tváří, vláda odmítá výraznější sbližování se Západem, běžní lidé jsou však lační po jakémkoli kontaktu s vnějším světem. Cestovatelé podle komentářů z internetu nejsou pro Íránce chodící peněženkou, ale hlavně zdrojem informací. Stále častěji se o Íránu mluví jako o budoucí top destinaci, chceme tedy kolébku civilizace navštívit ještě před tím, než ji turismus definitivně zkazí. Zjišťujeme, že už dnes tam byl s trochou nadsázky každý druhý.